- Jirka

Pánové, dejte si oba jednu zleva a zprava. Fakt nevím, co byste chtěli více. Btw napsat, že Cains Offering nemá s metalem nic společného, je na jednu doprostřed. Pardon.

7. 10. 2022 17:23

- htaedas

V po-tolkkiovské éře je pro mě album určitě lepší jak Polaris a Elysium. Tyto alba sice byla stylově bližší původní tvorbě, ale mě přišla taková suchá, bez výrazných melodií. Nemesis, ač zcela nespídové, mě naopak melodicky dostalo. Předchozí Eternal byl skvělý návrat do starých kolejí. Nové album proto překvapí, že má opět spíše blíže k Nemesis, ale nemám s tím problém. Kotipelto zpívá výborně, až bych řekl, že je to spíš jeho sólovka, kde má všechno pod svojí kontrolou. Když dojde na kytarová sóla, tak se mnohdy dají srovnat s letošními povedenými Dynazty, jen opět by jich mohlo být více. Melodicky nové album rozhodně nestrádá, ale refrény přece jen nejsou takové ty správně "patetické" jako třeba na minulém Eternal. Takže spokojenost, ale Terra Atlantica lepší a stylově mi mnohem bližší.

6. 10. 2022 10:41

- Hall of Flames

Že by si Tolkki neškrtl oproti současným Stratovarius? Jasně že dvojka Avalonu stála za prd, ale jinak má za posledních 15 let perfektní písničky. Já si třeba raději pustím jedničku Avalona než Stratovarius, protože je to pro mě větši požitek.

5. 10. 2022 19:27

- Kamzo

..akurát počúvam tento kotúč a som nadšený..paráda..áno nieje v tom nič mega prevratné, ale sa to fajne počúva a mne dokonca o niečo viac ako Eternal..Nemesis bola pecka ako hrom..to by som prirovnal normálne k starším veciam ako Visions,Infinity a podobne..každopádne som rád, že vydali po 7 rokoch dačo a treba si to užívať a počúvať..

5. 10. 2022 18:52

to minstrell: - Petronius

Tvůj názor na Cain´s Offering (11:18) můžu bez uzardění podepsat slovo od slova.

5. 10. 2022 15:34

to b.wolf - minstrell

Tak nevím, co se komu nelíbí na Cains Offering. To první album z r.2009 je mrda jak prase. Takovou Dawn of Solace byste na albech Stratovarius za posledních 20 let snad ani nenašli. A vůbec celé album působí metalově konzistentněji než třeba oba Elementy. Toť můj názor. No a co se druhého alba (Stormcrow) týče, tak Tolkki i kdyby si prsty sedřel až na kost a vzal si prášky i za Dominiku, tak něco podoboného nevypotí a nedokázal vypotit za posledních dvě dekády. Bohužel. Sad but true. Po jednoduchých hitech, co míří rovnou na komoru jakými jsou např I Will Build You a Rome, Constellation Of Tears, nebo Rising Sun marně u svých kapel touží velká část starších Strato a Sonatích fanoušků.

5. 10. 2022 11:18

- Peeetan

Naprosto souhlasím s oběma reckama. Album se dobře poslouchá, ale pak si pustím Episode a Destiny a dojde mi, že tohle se jim absolutně nemůže vyrovnat. A Kotipelto má skvělej hlas, ale už na ty výšky prostě nemá...

5. 10. 2022 9:01

Survive - minstrell

Původně jsem měl naplánováno pouhé hodnocení jednotlivých skladeb bez průpovídek okolo. Nakonec pod tíhou napsaných recenzí a komentářů jsem nucen se přece jen trochu rozepsat. Táákže za prvé: Od Tolkkiho odchodu to na jaře bude 15 let, přičemž jeho osobní problémy související s problémy v kapele byly cítit už na „elementech“. Stačí zapátrat v paměti na Tolkkiho první rozpuštění kapely v r.2004 a jeho tvrzení o spolupráci s jistou Miss K, a také na to, jak ostatní v kapele (teda hlavně asi Johansson) dokázali až po roce situaci uklidnit, aby vydali něco, co např. s novinkou nesnese srovnání. V návaznosti na následující „úspěšnou“ aktivitu Mr. Tolkiho si umím živě představit, jak by vypadalo právě proběhnuvších téměř 15 let. Tolkki by stále nepouštěl do skladatelského procesu nikoho jiného a tak by vadávali stále stejná prefabrikovaaná alba se stejnými hitovkami (takže převařený Hunting High and Low po stopadesáté). To by vedlo k tomu, že by se ze Stratovarius stala parodie sebe sama. A stejně by to směřovalo k rozdrobení sestavy, ze které by mu časem myslím nezbyl ani jeden člen. Koti by se asi vrhnul na sólo kariéru a možná na spolupráci s Jani Limiitainenem a chrlil alba s Cains Offering, které by s přehledem drtily Tolkkiho kolovrátky. Tolik hybridní hostorie. :-) Není tedy lepší, že kapela funguje, vyvýjí se a vydává pestrá alba na kterých pracuje defacto celá grupa? Navíc, přece žádná ze stále aktívních stálic metalu nevydává stejná alba pořád dokola. Ani Helloween, Iron Maiden, ani třeba nedávno recenzovaní Blind Guardian. Za druhé se musím zastat Kotiho zpěvu. Nejsem jeho fanoušek a tak ho nemám za potřebí adorovat. Jen si také vzpomínám na to rozkolové období v roce 2004, kdy Koti vyloženě nadával, jak jej u nahrávání Elementů Tolkki tlačil do co největších výšek a stále nebyl úplně spokojený. Dnes si Koti našel kompromis mezi bezpečím a hlavně zdravím, a výškama, které jakž takž zvládne i naživo. Jinak teda on Koti nebyl nikdy úplně extra třída mezi koncertními zpěváky. Vždy se trošku šetřil a spoustu tónů zkracoval atd. Já, jakožto někdo , kdo se pokouší amatérsky zpívat, se mu ale zas tolik nedivím. Na koncertní šňůře, kde mívají i 5 vystoupení za týden je neskutečně obtížné udržet hlas ve formě. Své by o tom mohli vyprávět v podstatě všichni zpěváci, včetně slovutného Bruce D. Co se zvuku týče, tak tam je problém dnešní doby. Zisky z prodejů nosičů jsou minimální a tak se firmy snaží šetřit, kde se dá a tudíž i na produkcích. Ty se dnes odehrávají v malých domácích studiích a každý zvuk je dnes plně digitální, vycizelovaný a prohnaný přes hromadu efektů, plugginů a jiných fičůr. Ale Stratovarius v tom dokážou jakž takž chodit, pořád je to lepší, než velká část produkce Frontiers records, kde už lze kolikrát označit nahrávky jako čistý produkt (viz. poslední Allen/Olzon album). Víte, pořád si radši pošmáknu na domácím dortíku od naší známé, než na prefabrikátovaném medovníku od jisté nejmenované firmy. Ne že bych měl něco proti medovníku, ale domácí je domácí. Uff a teď už teda radši k hodnocení alba. Od alba Nemesis, které mě ten rok rozbilo na atomy, jsem se začal o starouše, pardon „Stratouše“ znovu zajímat. Zkusil jsem dát další šanci předchozím albům Polaris, Elysium a dokonce Stratovarius z roku 2005 a nějak to na mě zafungovalo až tak, že dnes nemám s žádným z nich nějaký větší problém (snad jen u Stratovarius musím občas přivírat obě oči). Eternal v roce 2015 už pak prošel trávícím traktem bez jediného škrábnutí. První poslechy ochutnávek mě moc jaksi napoprvé nenadchly. Po takové době jsem čekal něco, co mě vystřelí z trenek na první dobrou. Čekal jsem multiplikovaný orgasmus, nebo že mi husina bude na zádech dělat mexické vlny, krtčí hromádky, či jiné obrazce, no azatím . . . no nic moc. Asi za to mohlo to moje neskutečné natěšení a obrovské očekávání.O to větší překvapení bylo, když se před pár dny objevilo na YT celé album a já po několikerém poslechu můžu říct, že mě to opět baví. Znovu mě stratosvětýlka ozářily jak Little Boy Hirošimu, znovu do mě zaťaly svoje drápky a zahákovaly mě jak zdivočelí piráti obchodní galeonu. Už od alba Nemesis započalo koketování s modernějším pojetím metalu, ale hlavně zdobení mohutnějšími sbory, což mě opravdu šmakuje. Na tohle mě vždycky utáhnou, jak na vařenou nudli, na tohle jim vždycky skočím jak malý capart na klín Santa Klause v době adventu. O dva roky později na albu Eternal dokázali najít kompromis mezi starší tvorbou a novějším vyzněním prezentovaným Nemesis, no a u novinky v tomto křížení dle mého názoru úspěšně pokračují. A tak tu máme moderně znějící úvodní trojici skladeb, a zvlášť první titulka do toho šlape pěkně natvrdo. U druhé Demand může staré časy zlehka připomenout Jensovo preludování. Broken drží mustr, jaký nastavily skladby jako např.Stand my ground na Nemesis. Stylem prvních tří skladeb se zlehka sunou snad až někam k Amaranthe. Mám na mysli ty změny moderně sekaných kytar se skoro až popovými refrény. U čtvrté Firefly se všechno trošku uvolní a zjednoduší, aby vám pátá We Are Not Alone ve slokách připomněla malinko starší tvorbu a na druhou stranu téměř taneční osmdesátkový vibe, jaký je dnes u některých kapel hodně v kurzu. Naštěstí skladba nesklouzne do pouhé dupárny, jak tomu bývá u jiných (viz.Beast in Black apod.). Šestá Frozen In Time hraje více na epickou notičku, ale v refrénu neexploduje (což jsem tak nějak očekával), ale spíše postupně buduje atmosféru. Tady souhlasím, mohlo se trošku líp pracovat s aranžemi, ale ani tak to nevadí. Jo a v závěru Kotiho vokál, no a pak že to prej nejde a už se nikam nehrne. Následuje World on Fire a znovu nastoluje mustr z předchozích dvou alb s pěkným nátlakovým chorusem. Už jsem v to pomalu nedoufal, ale u osmé Glory Days to přišlo: v podstatě tradiční melodyspídová jízda s hromským refrénem, fanfárami a harpsichordovým vyšíváním - no vlastně skoro jako za starých časů, až mi málem slzička ukápla. Devátá Breakway je nejpomalejším kouskem na albu, ale za klasickou baladu bych ji nepovažoval. V refrénu díky bohatým aranžím nabobtná, až si říkám, že by se klidně hodila mezi tvorbu takových Within Temptation. Další nářezovka se skrývá pod číslem 10. Before The Wall ve slokách pěkně seká, ale refrén je znovu zpomalený pro větší epickost, jako tomu bývá u posledních alb zvykem. Což je možná škoda, protože podobný mustr používají celkem často. Závěr skladby naštěstí řádně zrychlí a dostane skladbu konečně řádně do otáček. Poslední jedenáctiminutovka Voice of Thunder mě ani na třetí pokus nevtáhla. Není ani vyloženě špatná, ale ani nějak extra vyloženě dobrá, tak třeba se časem „odkope“. Survive je třetí album, na kterém spolupracovali s Jani Liimatainenem a já se nemůžu zbavit dojmu, že tenhle činorodý týpek má mnohem větší zásluhu na celkovém pojetí skladeb, než je uvedeno v „análech“. Podepsaný je sice pouze pod některými texty, ale jde poznat práce a hudební rukopis z Cains Offering, Dark Element, apod. Suma sumárum: Stratovarius natočili další kvalitní zásek, i když musím krotit některé jiné recenze (viz. Spark, nebo některé zahraniční webovky.) které označují novinku jako nejlepší album od odchodu Tolkkiho. Na to je zřejmě ještě brzy. Kultovního statusu nahrávky získávají až s přibývajícími lety, ale v dnešní uspěchané době už těch kultů v tomto žánru jaksi celkově nepřibývá.

5. 10. 2022 8:55

Hm... - b.wolf

na klasické fošny to nemá ani náhodou... S bídou slabší 5,5-6/10... A hrůzu jako Cains Offering bych raději ani nevzpomínal, to nemá s metalem nic společného...

5. 10. 2022 7:50

9,5 - Tomilm

Za mňa konzistetný moderný power metalový album, ktorý baví celou svojou dĺžkou a ubehne tak rýchlo, že si ho chcete pustiť znova. Kotipelto znie parádne, gitary sú výrazné a klávesy rozmanité. Zvuk je takisto precízny. Jednoducho čakanie sa oplatilo. Navyše to nedávno okorenili krásnym klipom k skladbe Broken.

5. 10. 2022 7:46

- Josef Bystřický

Já teda nějak odvázaný nejsem. Přijde mi skoro jedna píseň jako druhá. Čest výjimkám Demand, Se are not alone a Glory Days. A balada taky nic moc. Po těch letech jsem čekal víc. Souhlas s oběma recenzemi. Je to dobré ale ne vyborné.

5. 10. 2022 6:50

-- - Petronius

Z prvních čtyř písní jsem pravda nebyl příliš odvázán (na můj vkus progresivních prvků víc, než bych vítal), i když kvituji velmi dobrý sound a fakt, že hlasově je na tom Tim Kotipelto opět parádně, téměř jako v dobách Cain´s Offering. A pak repra rozezvučela We Are Not Alone, která mě vystřelila ze sesle; píseň dokonalejší než Fantasy, podle mě již na dohled nesmrtelné Eagleheart. A tato melodická pecka načíná blok celkem pěti písní, které mě nadchly a dovolují mi prohlásit, že Survive nezůstává nijak pozadu za předchozími straťáckými alby Nemesis a Eternal. Za mě spokojenost ohodnocená 8,5/10.

5. 10. 2022 5:03

- vn

Deska je naprostá pecka, v éře bez Tolkkiho možná i nejlepší. 9,5/10.

5. 10. 2022 1:53

. - Kovi

Za sebe mohu s klidným svědomím napsat, že nové album Stratovarius, se mi zatraceně zamlouvá. 9,5/10

5. 10. 2022 0:47