- Guns

Já jsem za tuhle desku hrozně rád. Protože představa, že by se loučili předchozí deskou, to by nebylo moc důstojně rozloučení. Špatná deska to rozhodně není, ale tahle to je fakt něco jiného. Už když jsem před těmi třemi měsíci slyšel první píseň Fugitive, tak mě to hodně dostalo. Úplně jak z prvních desek. Tedy samozřejmě když nebudeme moc srovnávat Donův zpěv. Ten bohužel není ani zdaleka tak silný jako kdysi. Jak i Pepsi napsal, krapet tím deska trpí, ale zvyknout se na to dá celkem lehce. Každopádně když vyšla druhá ochutnávka Gypsy, tak jsem se fakt začal hodně těšit na novou desku. Taky hodně podařená věc. Pořádně silná dvojice. Třetí kousek přeci jen trochu strádá, ale refrén a sólíčko to zachraňuje. Určitě by ji neuškodilo kdyby byla o něco kratší. Just Like A Rose je o něco živější. Je to středně rychlá skladba ( Jako v podstatě celá deska) ale taková odlehčená, která má příjemnou melodii i Donův hlas je zde v pohodě. U kytarových vyhrávkách mluvit nemusím, ty jsou na celé desce výborné. John Levin je zkrátka hodně dobrý kytarový řemeslník. I ll Never Give Up je podařený ploužák, kde jak zaznělo v recenzi je na tom Don velice dobře. Příjemná píseň. Saving Grace mi trochu připomíná Kashmir od Led Zeppelin, ale fakt jen trochu. Nicméně hodně příjemná věc, která se na téhle desce v odlišnější podobě objevila hned několikrát. Opět výborné kytary a i Donův zpěv není špatný. To samé mohu napsat i o následují Over The Mountain. I Remember má slibný začátek, kde trochu kytara může připomenou výbornou Alone Again z druhé desky, ale ten refrén to zkazí. Jinak celkem podařený ploužáček. Lost in You si vede o něco lépe. A závěr je velice příjemné překvapený, které nás úplně odnese od Hard Rocku či Heavy Metalu do Country vod. Písnička vyloženě o Donově životě, která je asi fakt největším vrcholem desky. Souhlasím, že zde se ten Donův unavenější hlas hodí fakt parádně. Strašně se mi libí jak se pak v průběhu písně vždy na chvilku ukáží kytarové vyhrávky či takové fakt malinké sólíčko. Hodně podařená skladba na závěr. Pokud je Heaven Comes Down vážně poslední deskou Dokken ( A i Don si to myslí) tak je to parádní rozloučení. Já jsem zatím nikdy nenašel cestu k devadesátkovým deskám a ani ke dvojici desek na začátku milenia. Lightning Strikes Again a i Broken Bones mě chytli více. I když jsem je nikdy neposlouchal, tak často jako první čtyři desky. Myslím si že Heaven Comes Down bude mezi tou čtveřicí prvních desek. Fakt hodně podařená věc. Hodně se mi líbí i celkový zvuk desky. Bicí jsou výborně ozvučené a kytary hlavně v sólíčkách jsou jak kdyby poslouchal Under Lock and Key, Back for The Attack či Donovu první desku. Fakt pecička. Já bych se nebál dát 8,5/10. Fakt podařená deska asi i nejlepší od poslední ze slavného období. Škoda jen ten Donův unavený hlas. Byl by to závěr jak víno. Škoda, toho Donova ochrnutí. Jinak by vyhlídka další tvorby nebyla tak mizivá. Co už.

7. 11. 2023 19:32