- Quirinus

Mňa zas novinka baví o niečo viac než Final Days a PODSTATNE viac, než upotená Gunmen. Súhlasím, že úvod albumu je štart ako hrom, speedovky Ordeni vždy vedeli a preto nechápem, prečo sú na posledných albumoch skôr výnimkou. Súhlasím aj s tým, že hlúpy refrén Moonfire je na zaplakanie. Mrzí to o to viac, že riff je úplne geniálny. Conquest sa mi veľmi podobá na úžasnú Things We Believe In z albumu To The End, ale nevadí mi to, keďže refrén je opäť z tých "raz za dekádu". Záverečný kolos The Long Darkness ma (už tradične) nebaví. To platí pre všetky "majestátne", na albumoch posledné songy tejto kapely, či už je to Of Downfall And Decline, Angels War či Finis Coronat Opus.

9. 08. 2024 9:37

7/10 - rublik05

S německými powermetalisty Orden Ogan jsem se seznámil před několika lety, když vydali jejich veskrze pozitivně hodnocené album „Final Days“. Tehdy mě zaujal jejich styl, kombinace rychlosti a melodičnosti, dravosti a chytlavosti, schopnost napsat opravdu silnou píseň. Po třech letech vydává parta okolo multiinstrumentalisty, producenta a hlavního skladatele Sebastiana „Seeba“ Levermanna v pořadí již sedmou studiovou nahrávku s názvem „The Order of Fear“, jež má být oproti předchozím počinům o poznání tvrdší a kytarovější. Zářným příkladem tohoto tvrzení je úvodní řízná šleha „Kings of the Underworld“, ta hned zkraje do posluchače napere ohromnou dávku energie, je to fakt parádní začátek a na první dobrou hit jako řemen. Neméně vydařená je i eponymní pecka „The Order of Fear“, jež mi v refrénu hrozně připomíná skladbu „In the Dawn of the AI“ z předešlé studiové desky. Následující „Moon Fire“ hrozně škodí ten neustále se opakující refrén, jenž je ke konci už vyloženě otravný. Naproti tomu položky „Conquest“ a „Blind Man“ představují typické kapelní songy, jejichž chytlavé melodie se vám okamžitě zaryjí do paměti. Dvojici „Prince of Sorrow“ a „Dread Lord“ pak řadím spíše k těm průměrnějším, ne zrovna výrazným skladbám. Balada „My Worst Enemy“ má příjemnou atmosféru, graduje, způsobuje těžké zimomriavky, suverénně jeden z nejsilnějších momentů alba. Z těch delších, epičtějších položek na mě více zapůsobila závěrečná atmosférická „The Long Darkness“, „Anthem of the Darkside“ bohužel ke konci už lehce nudí. Dá se říct, že Orden Ogan touto deskou nepřekročili svůj stín, přišli v podstatě se svou standardní porcí tu více, tu méně povedených nápadů, album zní moderně, svěže, energicky, funguje jako celek. Za mě vcelku spokojenost, sice mě předchozí řadovku bavila o malinko víc, nicméně novinkou si kapela v žádném případě ostudu neudělala.

9. 08. 2024 7:24