Sabaton - b.wolf

jsem poprvé viděl naživo kdysi dávno ve Zlíně, přiznám se, že tehdy lepší než headliner. Pořídil jsem si první dvě fošny, a... a dál nic. Ty první jsou ty autorem zmíněné milníky (dobře, ještě možná Metalizer), ale zbytek od Ar of war už je jenom stokrát převařená voda... Tohle jsem ani nedoposlouchal, i tak koule je moc.

25. 10. 2025 8:43

5,5/10 - rublik05

Být fanouškem Sabaton je v posledních několika letech opravdu hodně náročné a chce to fakt velkou dávku tolerance. Neznám žádnou jinou kapelu, které by se i přes značně rozporuplnou kvalitu jejich posledních nahrávek podařilo neustále růst a držet si status jedné z největších a nejpopulárnějších metalových kapel současnosti. Z logiky věci to prostě nedává smysl, ale je tomu skutečně tak. Přestože Sabaton vydali dobrou desku naposledy někdy před pomalu desíti lety, jejich hvězda stále stoupá výš a výš. Inu není nad dobrý marketing a intenzivní práci s fanoušky. Otevřeně přiznám, že na novou fošnu „Legends“ jsem se příliš netěšil. Už dopředu jsem tak nějak tušil, co zřejmě dostanu, kapela navíc už dopředu avizovala, že ze svých pevně vytyčených mantinelů neuhne ani o milimetr, což ostatně dokazovaly i zveřejněné singly, které mě v této mé domněnce jen utvrdily. I přesto jsem dal albu šanci s nadějí, že možná, možná mě borci alespoň trošku překvapí a až tak velký průšvih to nebude. Jako otvírák Sabaton zvolili singlovku „Templars“, což za mě nebyl úplně šťastný krok, poněvadž se zrovna nejedná o dvakrát záživný kousek, a to nejen díky jeho spíše střednímu tempu, ale i díky tuctové melodii a nevýraznému refrénu. Ještě hůř je na tom následná „Hordes of Khan“, což je ukázkový příklad toho, jak se Sabaton už léta točí v kruhu a skládají hrozně si podobné písně. Ostatně na tento fakt bude posluchač při poslechu novinky narážet bohužel až příliš často. Nepříliš originální je hned další položka „A Tiger Among Dragons“, ta má však aspoň údernější refrén. Singl „Crossing the Rubicon“ je taktéž těžce průměrnou záležitostí, taková klasická skladba Sabaton, která ani nenadchne, ani neurazí. První zajímavou věcí na desce je „I, Emperor“. Ta mě bavila svou atmosférou a působivým refrénem, po tak nezáživném úvodu vcelku vítané osvěžení. „Maid of Steel“ řadím k těm slabším položkám, ani po vícero posleších mě nedokázala ničím zaujmout. Podobně to mám i s „Impaler“ s tím, že tady se ještě k tomu zase jedná o do uší znějící vykrádání sebe sama. Brutální žánrovou tuctovkou je pak „Lightning at the Gates“, nicméně nemůžu si pomoct, mně se píseň docela líbí, hlavně díky její příjemně pozitivní náladě. U předposledních dvou songů „The Duelist“ a „The Cycle of Songs“ si opět lze všimnout jistých podobností s některými staršími skladbami, čím více jsem se však do nahrávky zaposlouchával, tím se mi zrovna tyhle dva kousky líbily čím dál tím víc. I přes jejich určitou šablonovitost mají povedenou atmosféru, chytlavé refrény, solidní tempo a nenudí. Ve švédštině zpívanou závěrečnou poctu králi Gustavu Adolfovi „Till Seger“ ocení především domácí fanoušci, po hudební stránce nenabízí nic již několikrát neslyšeného. Když jsem byl na koncertu Sabaton vloni v kině, výkon kapely mě nadchnul, že jsem si hned při první příležitosti koupil lístek na jejich letošní podzimní koncert v Ostravě. Teď, po intenzivním poslechu novinky, mám trochu obavy, jestli jsem se zbytečně neunáhlil. Nezbývá mi než doufat, že naživo to snad bude podstatně lepší zážitek než tento opětovný recyklát starších nápadů.

24. 10. 2025 7:44

... - Petr

Nedalo mi to a zkopíroval jsem si tady název kapely a desky a hodil to do Spotify a po spoustě let co jsem si naposledy pustil Sabaton, to bylo když zpívali o nějakém českém parašutistovi, mi tu hraje nějaká vykastrovaná orchestrálka. No jo, tenhle styl nejde drhnout dlouho.

24. 10. 2025 4:10