Má to pocit. A to mezi tunami melodických a prvoplánových kýčů oceňuji. Odhodit "Antiqvam Exqvirite Matrem" po prvním poslechu s podprůměrným nebo průměrným hodnocením a škatulkou další "originální" a "intenzivní" kapela by bylo opravdu škoda. Tuhle španělskou pagan-heavy-doom-folkovou-gothic nahrávku s prvky blacku je totiž dobré slyšet jako celek. A ne jednou! Pak ukáže svoji krásu, která není laciná a která není zadarmo. Není to prodejná děvka, ale víla, a nevadí, že je výrazně nalíčená, protože má nádherné oči a srdce. To silné líčení ji naopak zvýrazňuje. Přehnaně namalovaná žena nemusí být vždy kýčem a hloupou či chytrou kurvou. Někdy je dokonce pravý až ten druhý pohled.
Co je na "Antiqvam Exqvirite Matrem" nejnádhernější? Příjemný pocit pohanské romantiky. V kontrastu (nebo spíše v souznění) s jemností a citlivostí starých časů skřítků a víl se objevují také dynamičtější, agresivní motivy.
Materiálem (a potenciálem) vydává deska na čtyři až pět průměrně invenčních alb. Skladby mají velmi dobře propracovanou a složitou kompozici, která však působí přirozeně. Nejen metalové melodiky opravdu moc, ale to tady vůbec nevadí; nejde o samoúčelnou přeplácanost. Kromě kytar a bubnů také whistle-flétna u zvuků ohně, akustické kytary, brumle, dudy, klávesy...
Vokál ctí doom, avšak má docela originální, "vyřvané" podání, není tuctový, občas přechází do blacku. Basa perfektní, proplétá se překrásně celou nahrávkou, zcela přesná, ale ne sterilní, příjemný zvuk, po zaposlouchání se do alba má úžasnou melodiku. Bicí - precizní rytmika, využití činelů, které podporují stokrát zmiňovanou melodičnost alba.. Kytary výborné a do konceptu/energie desky zapadající, a to jak v rytmických, sólových i akustických polohách. Klávesy často výrazné. Krásná pohanská flétna.
Nádherný vrchol - první dvě minuty šesté skladby "Bellvm Cantabricvm"..... pomalý "romanticky doomový" riff v nevtíravém stylově čistém a krásném kontrapunktu dvou kytar á la raná tvorba polských SIRRAH (album "Acme") // poté pomalá doprovodná elektrika hrající dlouhá "kila" a přes ní gothic/doomově znějící zvonivý klavír // kytarový riff hrající melodii jako předtím klaviatura a pod ním jemný sekaný rytmus druhé elektriky // explodující black metal s klávesami a řevem a v něm jako překrásný šperk extravýrazný nebesky chytlavý motiv na klávesy, který se naštěstí už nikde lacině neopakuje... tenhle moment je cítit i fyzicky,... ... za čas i "whistle" flétna... ... Původně jsem chtěl takhle "rozebrat/dekomponovat" celé album, i v rukopisné skice to bylo napsáno, když jsem poslouchal na ostrově uprostřed Vltavy a dýchal s touto hudbou... a psal a snažil se formu naznačit v hudební terminologii, ale pro představu takhle stačí.....
Jako celek není deska nijak převratně originální či novátorská, například silně cítím podobnost s LOTHLORIEN (ve feelingu obecném i vycházejícím ze spojení heavy melodiky s brutálnějším hlasem). Ve své neavantgardní klasičnosti ale kapela využívá všech prostředků, za kterých lze ještě udržet klasicky metalový chytlavý styl a zároveň sebeúctu, sebevyjádření a silný, uvěřitelný pocit.
Zajímavé je také to, že CRYSTAL MOORS přes x-krát zmíněnou barevnost dokáží mistrovsky udržet pozornost v celé stopáži alba. Tedy po mírném naposlouchání.
Deska přes svou šílenou přepestrost naštěstí postrádá prvoplánovost a divadelně vypjatá "gesta". A působí jako jedna velká skladba. Vše korunuje velmi dobře udělaný zvuk, který jí doslova sluší.
V textech CRYSTAL MOORS čerpají z severoiberské, keltské a obecně pohanské mytologie. Členové kapely aktivně účinkují i v mnoha dalších španělských projektech (viz Sestava).
Formace hraje od roku 1995 a kromě aktuálně recenzovaného dlouhohrajícího debutu Antiqvam Exqvirite Matrem /2008/ vydali tři dema (Thy Gift of Ravens /1999/, At the Moon Realm´s Gate /2000/, Dominion of the Ancient Seal /2001/); jedno EP (The Unconquered Land /2003/) a split (Nabia Orebia / Oroimenaren Sustraiak /2007/).
|
