Mým původním záměrem bylo napsat recenzi, ovšem po poslechu alba, které mi Ondra (bass) po koncertě věnoval, jsem tuto myšlenku zavrhl. Důvod je celkem prostý, hudba obsažená na CD nekoresponduje, tedy lépe řečeno koresponduje jen velice vzdáleně s tím, co hoši v současné době předvádějí „live“ na pódiích. Absence zpěváka je totiž donutila přepracovat původní materiál a přizpůsobit jej nově vzniklým podmínkám.
Jsem tedy vděčný osudu za to, v jakém pořadí mi naservíroval seznámení se s touhle, víc než zajímavou partou kluků z Rokycan a pro mě zásadním objevem roku 2008 na poli metalové muziky.
Z mého pohledu je mezi záznamem pořízeným vlastním nákladem, vydaným v roce 2005 a současnou podobou tvorby Bed Sores propastný rozdíl a znatelný posun. Změna nastala v tom nejlepším smyslu slova, jaký si dovedu představit. Obsah cédé by mi zmizel v nekonečné šedi a zapadl hluboko, vedle obdobných zvěrstev, které jsou dnes mezi náctiletými zatím ještě stále trendy a tzv. „IN“.
Současní (zatím ale jen „live“) Bed Sores jsou pro mě vyzrálou trojicí hudebníků, která své instrumentální kvality dokáže na rozdíl od mnohých potvrdit 100%ně i v živém vystoupení.
O tom, že své nástroje ovládají výtečně a mají nad tím, co hrají maximální kontrolu, jsem absolutně přesvědčen. Osobně bych nechtěl zavádět v definici jimi prezentované tvorby do nějakých škatulek. Vlivy, které v sobě snoubí jejich současná tvorba, nezapřou sice dnes již zanedbatelné torzo nebo snad zápach HC, ale především odkazují na veličiny, jako Meshuggah, jejichž thrashing je mistrně propleten s prvky toho nejvychytanějšího death metalu. Bed Sores se nechávají místy unést do lehce rozbouřenějších džezových výšin, kořeněných progresivními pasážemi první třídy. Vkusně zapracované kytarové efekty, opřené o nejen a pouze funkční basové linky, hnány vpřed bicí artilerií, tvoří velmi úderný a neobyčejně dobře znějící moderní sound.
Posluchač (a v tomto konkrétním, výše zmíněném případě i divák) dostane nijak nešizený produkt špičkové kvality, který se zrodil se srdcem a na filozofii odvádět jen perfektní výkon. Neobsazený post vokalisty chápu osobně, jako veliké plus. Bylo by zbytečné odvádět posluchačovu pozornost nějakým vřískáním, chropotem/murmurem a odříkáváním prázdných nebo bezduchých frází, jak tomu obvykle, až na malé výjimky bývá. Míním naopak, že skladbám by slušela zhruba dvojnásobná stopáž, kdy by takto mohl vzniknout dostatečný prostor k rozpracování nosných témat. To by vymezilo Bed Sores velmi zásadně vůči běžnému standardu, který je dnes všude ke slyšení, protože oni doslova přetékají dostatkem tvůrčího potenciálu a energií.
Lehkou osvěhu by unesly i bicí party, jimž by prospělo četnější zapojení vrchní části soupravy (činelů apod.), řekněme po vzoru takových Motörhead, Rush event. Dream Theater.
Tři roky staré demo mi tedy posloužilo spíše jako upoutávka, upozornění veřejnosti, že se na domácí půdě vyskytla velice nadaná a nadějná „mini“ parta muzikantů, kteří při troše štěstí mohou hrdě vykročit se svou nevšedně pojatou hudbou „za kopec“ a konečně po dlouhých letech „nicoty“ světu ukázat, že v Česku se hraje stále sakra dobrá muzika. Držím palce!!!
Nechám bez hodnocení, Bed Sores umí nesrovnatelně víc, než předmětné CDerko nabízí!
|
