Všechno se nedá stihnout včas. Ale někdy radši pozdě, než vůbec. K sepsání chvalozpěvu na novinku amerických harcovníků House Of Lords jsem se chystal tak dlouho, až by se pomalu dala zařadit do seriálového vzpomínání. Možná je to tím, že „Come To My Kingdom“ je na první pohled nenápadné album. Plné příjemně košatých a zpěvných melodií, jaké House Of Lords uměli napsat už v době svého raketového startu v osmdesátých letech.
S náladou a rozmachem pro velké arény a tentokrát i vyzrálým nadhledem.
Na svém šestém albu nabízejí dávní oblíbenci polibkového guru (Gene Simmons) svůj tradiční melodický hard rock s metalovým odérem, mohutné vokály, žhavé riffy a nenásilnou erupci energie v řádně vyvedené formě. Pokud snad staří fanoušci trpěli obavou, zda po comebackovém a poněkud netradičním (a ne zrovna povedeném) „The Power And The Myth“ nebyla minulá deska „World Upside Down“ jen labutí písní, můžou zůstat v klidu. „Come To My Kingdom“ má dostatek šťávy na teleportaci do doby největší slávy House Of Lords. I bez jedné půlky duše kapely, klávesáka Grega Giuffrii, kterého u barevných (a přitom decentně “zastrčených“) kláves zastoupil James Christian, hlavní to postava „Sněmovny lordů“. A s vydatnou pomocí (skladatelskou i producentskou) bývalého basáka Jeffa Kenta, který je s výjimkou jedné skladby podepsán pod kompletním materiálem.
Tak, jak slibně deska startuje (bombastické intro, pompézní zvuk, propracované aranžmá, razantní nástup i snadno zapamatovatelná melodie), tak se – s drobnými, i když více méně zanedbatelnými výkyvy – tváří po celou (strašně krátkou) téměř hodinku. Po stopách, které House Of Lords za sebou zanechali, je „Come To My Kingdom“ možná trochu průhledné a očekávatelné a ke konci už krapet splývá dohromady, ale ani na chvilku nenudí. Vezměte zasněnou „The Dream“, dýchne na vás na poměry House Of Lords až nezvykle mrazivá atmosféra. Sáhněte po „I Don´t Wanna Wait All Night“, ovane vás svěží energie rozcuchaných (či lépe řečeno nakadeřených :-) ) rockerů minulého století. Vyberte „Another Day From Heaven“ (a klidně i v bonusové akustické verzi) a užijte si sametově důrazný charismatický vokál Jamese Christiana. Koneckonců, právě s jeho výkonem House Of Lords stojí a padají. A na „Come To My Kingdom“ působí James velice suverénně.
Netřeba silných slov - ti kteří měli rádi House Of Lords v minulém století, určitě si budou mnout ruce. Ti, kteří si lebedili u minulé desky zaplesají. Ti, kteří, mají rádi melodie s náručí člověčiny a špetičkou okázalosti budou v tomhle království jako doma. Ty, kteří o lehčích formách rocku osmdesátých let minulé století nevědí ani z doslechu, nebude problém dostat na svojí stranu. „Come To My Kingdom“ je davově přístupná záležitost. Na jedné straně nikomu neublíží a na straně druhé má poetické kouzlo, které netřeba nějak obtížně hledat. Majestátně civilní deska, která zhmotňuje dávné vzpomínky a přitom je velice svěží.
|
