Kdyby mi před čtrnácti lety někdo řekl, že Sepultura bude hrát jednou v Plzni, považoval bych ho nejspíš za blázna. Nicméně časy se mění a Sepultura už dávno není to co bývávala - je totiž úplně jiná a možná i lepší? Plzeň byla po Zlínu druhou zastávkou kapely v rámci jejího letošního turné na oslavu pětadvacátého výročí vzniku a zároveň i propagaci nového alba „A-lex“, které je mimochodem inspirováno románem „Clockwork orange“, známým hlavně díky jeho filmovému zpracování S. Kubricka.
Kulturní dům Šeříkova mám v hlavě zafixovaný jako bigbítovou mekku, a proto mě celkem šokovalo, že se akce bude konat právě tady. Do Šeříkovky dorážím několik minut před osmou, zaujímám, jak se později ukázalo, nešťastné místo na vysoce frekventované promenádě uprostřed sálu a s úderem osmé se na pódiu objevují tuzemští X-Core. Z jejich tvorby znám bohužel pouze první album "Tobě bestie", od jehož vydání už nějaká doba uplynula a kapela se mezitím posunula o veliký kus dál. Nevím jestli se moje uši nestihly aklimatizovat a nebo měli X-Core až moc přehulený zvuk, každopádně mi jejich snažení chvílemi splývalo v jeden obrovský zvukový bordel, a tak jsem si vystoupení příliš neužil. Samotní X-Core si, jak vidmo, koncert užívali a po půlhodině, vyhrazené na jejich vystoupení se jim z pódia ani trochu nechtělo. Z celého playlistu mi utkvěly v hlavě skladby „Between Heaven and Earth“, „In Hell“ a „Fight Yourself“, všechny z aktuálního alba „In Hell“.
Následovala nekonečná půlhodina a po ní již pro mě zajímavější a známější - rakouští The Sorrow. Ačkoliv kapela nemůže nabídnout nic víc než tuctový metalcore, musím říct, že jejich zhruba 35-ti minutový set se mi velmi líbil. Playlist čerpal hlavně z předposledního alba „Blessings From a Blackened Sky“ a myslím, že zazněly i nějaké věci z novinky „Origin Of The Storm“. Oproti X-Core mi vystoupení The Sorrow přišlo mnohem energičtější, a i když se frontmanovi kapely ani jednou nepodařilo vyhecovat fanoušky do vytvoření circle pitu:-), The Sorrow se postarali o velmi kvalitní zahřátí publika před hlavní hvězdou večera.
Krátce po desáté hodině se zaplněným sálem plzeňského kulturáku rozeznělo intro doprovázené světelnými efekty a poté, co se na scéně objevily obrysy obrovské postavy Dericka Greena i ostatních členů kapely, již následovala bouře v podobě skladby „Moloko Mesto“ z aktuálního počinu „A-lex“, následovaná skladbou „Filthy Rot“ ze stejné desky.
Celé vystoupení Sepultura bych rozdělil do dvou etap. V první půlhodině se skupina bez jakéhokoliv okecávání, jak je pro ni typické, snažila převážně představit svoji novinku „A-lex“. Osobně tuhle desku považuji za velmi propracovanou a nápaditou, ale ne příliš vhodnou k hraní na živo, neboť i když obsahuje vypalovačky jako je zmíněná „Moloko Mesto“, celkově je dost náročná na poslech a raději si ji poslechnu v klidu doma. To samé platí i pro předposlední řadovku "Dante XXI". Z tohoto důvodu mi první část koncertu přišla nudnější. Naštěstí pak přišel první projev Andrease Kissera a po něm následovalo již to, kvůli čemu někteří přišli, a to - slovy Dericka – „old and very old shits“. Nesmrtelné hitovky z éry bratrů Cavalerových – „Dead Embryonic Cells“, „Troops of Doom“, „Desperate Cry“, „Refuse/Resist“, „Territory“ či „Arise“, prokládané novější tvorbou, musely udělat radost snad každému. Šeříkovka se proměnila v obrovský kotel a vynikající atmosféru si vychutnávali i samotní muzikanti. Derick opět nezapomněl vychválit české (plzeňské) pivo a po zhruba dvaadvaceti skladbách se kapela s fanoušky rozloučila. Posledním přídavkem byla již tradičně legendární „skákací“ "Roots Bloody Roots".
Malinko mě zamrzela absence výborné cover verze "Orgasmatron", se kterou mě Sepultura potěšila předloni v pražském Rock Café, ale i tak hodnotím celý koncert opět velmi pozitivně a těším se na další návštěvu těchto brazilců v naší zemi.
|
