Německá partička Agathodaimon mne zaujala hned svým debutem "Blacken the Angel". V té době byla kapela pod vedením rumunského Vlada, který svým karpatským feelingem dokázal s kapelou udělat divy... Symfo blackmetalová produkce hozená do východního roucha byla skvělá a nezapomenutelná. Dnes, o více než deset let později, Vlad už v kapele není, nahradil ho vokalista Ashtrael.
Agathodaimon přichází s novým, pátým albem "Phoenix", nově pod taktovkou Massacre records. Kapela tímto albem představuje tvář blackově dark gothickou. Na kotouči se nachází melodické blackové party, které mohou připomenout klasické kapely tohoto žánru, jistě všem známé...
Překvapující je však dark/gothická složka, zpívaná čistým hlasem, jíž má na svědomí kytarista Sathonys. Občas dojde i k příjemnému propletení, kde se snoubí havraní zpěv s čistotou. Musím podotknout, že oba hlasy působí velmi příjemně, blackový není nějak agresivně uštěkaný a čistý vokál zas nepůsobí vykastrovaně. Čisté party mi někde dokonce evokují Paradise Lost, Sathonys mi svým způsobem připomíná Holmesův hlasový projev. Prapodivné....
Jinak celková instrumentální složka je spíše měkčího ražení, uhlazenější a pomalejší, žádný agresivní metalový proud nepřijde. Když to vezmu kolem a kolem, Phoenix působí jako gothic dark metal s blackovými pasážemi, navíc ještě dochucený elektronikou, která vkusně doplňuje celý track list. Přistihuji se, že slyším i poněkud „cradlovský“ feeling, to však nemyslím hanlivě. Myslím, že se nechali inspirovat tím lepším z COF.
Agathodaimon jsou velmi kvalitní kapelou a myslím, že stojí za povšimnutí mezi německými heavíky, speedy a powery. Není to již symfonický black, ale jejich novější vyznění také není špatné. „Fénix“ je velmi příjemným pohlazením ze Západu. Ocenění si určitě zaslouží.
|
