Dumali jste někdy nad tím, co (za předpokladu, že se toho dožijeme) ti šťastnější, kterým zbude aspoň špetka sluchu, budou na stará kolena sjíždět za muziku? Jestli dopadneme jak ta banda, co si nedávno pod Řípem tak statečně zala-(eva)škovala (fujtajbl :-)…), nebo zda budou zdi domovů důchodců popraskané od konečně pořádně vohulené Metallicy? Viděl bych to spíš na kompromis. Ne nadarmo se kdysi dávno (ono už tu všechno bylo) vylíhla škatulka adult oriented rock, čili rock pro dospěláky. Něco, co oplývá dostatkem energie a přitom neruší. Pro ty, kteří lkají za zašlou největší slávou osmdesátých let a melodiemi britských Magnum mám dobrou zprávu. Zkuste španěly (kdo by to zrovna z téhle strany čekal, že?) Hardreams a jejich novinku „The Road Goes On“, která coby transportér do minulého století funguje téměř stoprocentně.
Největším kladem téhle desky je fakt, že (očekávatelná) příjemná líbivost nepůsobí prvoplánovitě, ale přirozeně vychází z upřímně podaného materiálu. Je hmatatelné, že kluci nehledají díru na trhu, že jen pouze dávají volný průchod svým pocitům a náladám. Jejich dospěláčtina je dostatečně říznutá rockovým cítěním (Whitesnake, Firehouse, Journey..), výbornými kytarovými sóly a plná vzdušných, zapamatovatelných melodií. Jako naprostá nezbytnost fungují výrazné klávesy a výborný, v někerých momentech bych řekl až atkinsonovsky variabilní a emocemi nabitý zpěv. A i když Hardreams vytrvale užívají stylová klišé a těží z mnohokrát objevených pokladů, ani na chvíli s vámi nezacloumá závan archaismu.
Na „The Road Goes On“ se dají najít rádiové hity (těch odvážnějších stanic), jako „Bad Times Are Gone“, procítěně nadýchané pocitovky (to piánko ;-) ), jako „We Are One“ – klasicky nekompromisní pompou prodýchnutý oplodňovák a pro mě největší pecka na desce, divoce útočné hardrockovky s působivou atmosférou (tady je právě kouzlo vokálu Manu Esteveho), jako „Too Late“, či „agrese z mechu a kapradí“ - rozuměj rock podle not z puberty odrostlých Bon Jovi v „I´ll Say Bye Tonight“
Pohodička, pohoda, s intenzivním jiskřením. Deska lehoučká, jemná a uvolněná jako peříčko. Příjemná muzika, která navodí pohodu a občas příjemně zaškrábe na rockerskou dušičku.
|
