Zvláštní. Kolikrát jsem už projel EP „MMVI“ finských My Fate a ta deska ve mně ne a ne zanechat nějaký výraznější (respektive jednoznačnější) pocit. A už vůbec ne nutkání doplnit si zbývající kousky diskografie, čítající od roku 2001, kdy kapela vznikla, dvě alba a ještě jedno EP. Neznám předchozí tvorbu kapely a tak „MMVI“ berme jako avízo na skutečnost, že v řadách kapely se představuje nový zpěvák Jukka Roustila.
A právě jeho projev, využívající „celou škálu :-)“ rejstříků (na svých stránkách My Fate popisují jeho zpěv jako cosi v mezích od growlingu do řevu a všechno mezi tím) je pro mě kamenem úrazu. Zejména tedy ta první hraniční hodnota. Bylo by totiž zavádějící tvrdit, že My Fate koketují s death metalem pouze kvůli této Jukkově hlasové dispozici, přesto právě jeho chroptění mi vůbec nesedí k jinak temnému, depresivně agresivnímu metalu s občasným melodickým uvolněním.
Už úvodní „Upstream“ je podivně neuspořádaná skládanka, ve stylu od každého stylu kousek, ze které vám v makovici zůstane pořádný chaos, ale nějak mi u tohohle nátlaku schází hlava i pata zároveň. „Noise Machine“ kde Jukka klouže od growlu do řevu až k „melodickému a čistšímu“ hlasu, to vše podporované hodně intenzivní zvukovou hradbou. Aspoň, že občas vykouknou na svět klidnější kytarové vyhrávky, jako v úvodu u „Drifting In Shadows“. Ta sice přejde ze řevu do temnotou začouzené nálady, ale místo předchozího systematického vytloukání myšlenek z hlavy staví alespoň trochu na (pravda stále podobně uštěkaně útočné a jenom na chvíli, ale přece jen) atmosféře. Závěrečná „Follow The Blind“ začíná jako mix crossoveru a nu-metalu, ale vytáhne na světlo i poměrně příjemné instrumentální pasáže. A tyhle čtyři kousky mi docela stačí k tomu výše naznačenému závěru.
„MMVI“ je na můj vkus krapet mišmaš, kterému schází nejen chuťový ocas, ale i chuťový základ. Neortodoxní negativně laděná míchanice bez jasného tvaru. Dobře zahraná, ale v takovém tvaru, že marně dumám, na koho je vlastně zaměřená…
|
