Je to jenom náhoda či snad osud, že si pražská čtyřka vetkla do názvu kapely stejný pojem, jako rockový spolek německých sousedů, který tvoří Doogie White, Mike Terrana, Neil Murray, Rolf Munkes a Don Airey? Takže varování první – neplést! Varování (pro příznivce syrového hard-rocku patrně pozitivní) druhé, hlavně pro ty, kteří s Empire měli co do činění již při jejich dračím porodu (tedy albu „Zrození draka“ z roku 2007). V té samé nemocnici, kde Empire rodili, v tom samém zařízení si nechávají rýpat do mozku na novém albu „Lobotomie“. A světe div se, úsporná opatření ve zdravotnictví způsobila, že se ocitneme na tom samém pokoji, na té samé chodbě. Jen východ Empire trochu vylepšili…
Co byste čekali od kapely, ve které se sejde výborný kytarista, šlapající, sehraná rytmika a zpěvák s výrazným a snadno zapamatovatelným vokálem? Od zkušené kapely, kterou si na turné vyberou Arakaini či Láďa Křížek? Světe div se, ale očekávatelná odpověď, že porci toho nejvybranějšího rockového menu, mi nějak nechce lézt přes pysky.
Důvody jsem celkem dva. Za prvé, ten menší – hudba. Stejně jako na albu minulém mě celá deska přijde strašně snadno prokouknutelná. Strohý, přímočarý hard-rock, u kterého se (zejména u motorkářských „K1400“ a „Jízdy“ – i když hlavně ta prvně jmenovaná je těžce poplatná důvodu svého vzniku) nemůžu zbavit dojmu, že by sem tam nějaká kudrlinka byla jen ku prospěchu věci (pro pořádek, například u takového alba Whitesnake „Slide It In“ – aniž bych měl tendence tyhle dva kousky srovnávat - z roku 1984 jsem si říkal to samé…). To, co Empire ztrácí na jednoduchosti, to získávají na samotném provedení skladeb. Provedení má švih a tendence evokovat zašlé časy bych přičítal záměrné snaze víc, než čemukoliv jinému. Hodně mi sedí obě pomalé skladby, ze kterých konečně ty emoční kudrlinky vykouknou a největší pochvalu ode mě Empire schytají za uvolněnou „Všechno má čas“ a závěrečnou titulní „Lobotomii“. Kdyby takhle chytlavých, razantních a skvěle provedených songů (Radkův řezavý hlas je na jedničku s hvězdičkou), hned by se mi nějaký bodík snáz přihazoval. To je ten povedeně přestavěný východ…
Důvod druhý – texty. Ty bohužel táhnou celou snahu kapely na strašně jednoduché území. Bez koncertního pódia, nabušených světel a strhujícího výkonu kapely je to téměř všechno poněkud jalové a vyřvávačky typu „Miss erotika“ či již zmíněné motorkářské kousky zní se zapojeným mozkem (a kruh se uzavírá v názvu desky…) mezi stěnami obýváku strašně dutě. V tomhle případě by pomohla snad jen svahilština (či jakýkoliv méně přístupný jazyk než domorodština) nebo bezprostřední atmosféra navozená živým provedením. A kluci, co ten závěrečný dialog? Ale no tak, to snad bylo zbytečné…
Takže prosté lízání čokolády přes alobal? Ale ne, „Lobotomie“ je zábavná deska. Nic víc. Takže časy se nemění. Stejně jako u první desky jsem od Empire čekal přece jen víc.
|
