Nazývejme věci pravými jmény – tohle není nic menšího než splněný sen všech fanoušků finských kapel Stratovarius a Sonata Arctica. Nejsem určitě jediná, kdo postrádal Janiho Liimatainena. Nad tímto talentovaným kytaristou se dlouho vznášely pochyby, jestli se vůbec do hudebního průmyslu vrátí. Naštěstí pro nás tak učinil a pro své nové dítko získal ty nejlepší možné spolupracovníky. Basák Jukka Koskinen je známý z působení v Norther. Kláves se ujal Janiho bývalý kolega a další odpadlík z řad Sonaty Arcticy – Mikko Harkin, jehož schopnosti můžeme obdivovat v mnoha jiných projektech – namátkou Wingdom, Kotipelto či Mehida. Možná právě jeho vazba na vokalistu Stratovarius umožnila tohle překvapivé spojení.
Přestože Jani za svého působení v Sonatě nijak výrazně autorsky nepřispíval (jednou z mála výjimek je skladba „My Selene“), v rámci Cain´s Offering je výhradním autorem veškeré hudby i textů. O to víc mě překvapuje výrazná kvalita této desky. Zdá se, že se nám projevil skrytý génius, který navíc dokázal napsat skladby tak, že perfektně sedí k hlasu Tima Kotipelta, který se mi oproti svému projevu na „Polaris“ (či jakékoli desce své domovské kapely v posledních letech), zdá uvolněný a působí dojmem, že si nahrávání užíval.
Co říct k nahrávce samotné – zní jako kombinace Stratovarius z období „Visions“ a alba „Reckoning Night“ od Sonaty Arcticy. Je tu potřebná rychlost – hned úvodní skladba „My Queen of Winter“ zaútočí pravověrným speedem, který je dostatečně okořeněn množstvím melodií. Chlapci se nebojí přitvrdit, aby následně zpomalili a proložili skladbu nějakou jemnou pasáží – nejlepším příkladem je druhá „More Than Friends“.Vysoko nad vším se pak vine Kotipeltův hlas, který zní výjimečně přirozeně a v některých polohách je téměř k nepoznání. Samozřejmě se dočkáme šplhání do výšek, ale většinu alba se drží ve střední poloze, která se moc dobře poslouchá.
Opravdovým vrcholem tohoto díla jsou ale balady. Pro mě osobně je to trochu překvapení – Timo totiž není mistrem emocionálního hlasového projevu – většinou v baladách zpívá stejně chladně, jak vypadá. Oproti tomu Tony Kakko dokázal vždy texty o milostném zklamání podat jak se patří. Koti ale zapracoval a světe, div se – skladba „Into the Blue“ zanechává velmi silný dojem – nádherný text a skvělé podání mi způsobuje husí kůži při každém poslechu. Na největší pecku si ale musíme počkat až do konce. „Elegantly Broken“ je křehká a v podstatě jednoduchá balada postavená na piáně. Ačkoli je nejkratší z celého alba, právě v ní nejlíp vyplouvá na povrch jak skladatelské mistrovství, tak hudební chemie, která mezi pány určitě zafungovala. Teď stačí jen doufat, že Janiho návrat je trvalý a že bude i do budoucna naše uši zásobovat co nejčastěji. Byla by škoda, kdyby Cain´s Offering zůstali jen u jedné desky. A vůbec bych se nezlobila, kdyby proběhlo i turné.
Mimochodem – deska vyšla nejdříve v Japonsku, kde je v prodeji s modrým obalem. U nás je k dostání v červené verzi.
|
