Na začátek reportu musím konstatovat, že „Radiohead“ prostě miluju. Je to ten typ kapely, který vás nikdy neomrzí, protože na každém albu přicházejí s něčím naprosto novým a inovativním, a proto není divu, že Radiohead poslouchají lidé napříč celým hudebním spektrem. V roce 2007 vydala kapela zatím svou poslední desku „In Rainbows“, která zaznamenala veliké úspěchy a i já osobně ji řadím mezi své nejoblíbenější.

Na pražské Výstaviště, kde se koncert konal, jsem dorazila kolem čtvrté hodiny a byla jsem vpuštěna dovnitř. Měla jsem lístek k pódiu, a tak jsem tam hned zamířila, abych si zabrala co nejlepší místo. Jak jsem tak čekala na vystoupení předkapely, mohla jsem okolo sebe slyšet nesčetné množství různých jazyků; bylo patrné, že se na koncert přijeli podívat lidé z různých koutů Evropy, protože letos Radiohead objíždějí pouze několik festivalů a mezi nimi se konala právě tato zastávka v Čechách.

Ač měla předkapela začít až v sedm hodin, spustila své vystoupení zhruba o půl hodiny dříve. Jednalo se o berlínskou partičku Moderat, kterou si dokonce vybrali sami Radiohead. Trochu jsem se bála, aby to nedopadlo jako na Depeche Mode, kteří měli jako předkapelu tranceovou záležitost, ze které mě už po deseti minutách bolela hlava. Moderat se naopak prezentovali velice příjemnou elektronickou hudbou podpořenou vizuální projekcí, která by určitě vynikla lépe za nočního světla v nějakém menším klubu.

Radiohead začali hrát zhruba kolem čtvrt na devět. Výhoda srpna je ta, že se dříve stmívá, a tak již od počátku mohla vyniknout úžasná světelná show, kterou kapela přivezla s sebou. Z vrchu pódia byla jako krápníky zavěšena světla, která si pohrávala s různými barevnými spektry a dokreslovala tak kulisu k hudební projekci. Jako první písničku Radiohead spustili „15 Step“ z poslední řadové desky a lidi začali šílet. Zpěvák Thom Yorke mi vždycky připadal jako naprostý kliďas, ale díky pražskému koncertu jsem zjistila, že je to neuvěřitelný živel.

Na Radiohead je fascinující to, že u nich nikdy nevíte. Naprosto netušíte, co můžete čekat, které písničky vám zahrají, jestli se dočkáte svých oblíbených nebo ne. Nakonec stejně zjistíte, že i když nehráli vaše netajnější přání, nejste nespokojeni, protože každá písnička Radiohead má něco do sebe, a naživo to platí o to více. Pokud se navíc všechno odehrává v takové atmosféře, která byla v neděli v Praze, máte pocit, jako když se místy nacházíte v jakémsi snu, ze kterého se nechcete probudit.

Radiohead vyčnívají nejen svou kreativitou, ale také všestranností, což mi občas připomnělo Trenta Reznora z Nine Inch Nails, který také neměl problém přebíhat od kytar ke klávesám. U Radiohead se k tomu přidal navíc například xylofón a dokonce starý tranzistorák. V písni „Bangers and Mash“ si Yorke zase sedl za malou bicí soupravu.

Pokud člověk očekával dva zdánlivě největší hity, „Paranoid Android“ a „Karma Police“, mohl být zklamán, neboť se na tyto dva highlighty alba „Ok Computer“ nedostalo. Mně osobně to příliš nevadilo, protože mám mnohem radši desku „Kid A“, ze které jsem se dočkala hned několika písní. Největším překvapením bylo určitě zařazení „How to Disappear Completely“, pomalé skladby hrané na akustickou kytaru doprovázené výraznou basou a zvuky ze syntetizátoru. O další překvapení večera alespoň pro mě se postarala skladba „True Love Waits“, možná vůbec nejdojemnější skladba, kterou Radiohead mají v repertoáru. Trochu mě mrzelo, že na mé vůbec nejoblíbenější album „The Bends“ se prakticky krom stejnojmenné písně a písně „Nice Dream“ nedostalo, ale pokud by měl být člověk naprosto spokojen, musel by koncert trvat alespoň pět hodin.

Vidět Radiohead a zemřít, to byl můj pocit poté, co se pánové rozloučili a zmizeli v útrobách backstage. Když jsem tak kráčela domů, praly se ve mně nejrůznější pocity od naprosté radosti k naprostému smutku. Jen málokterá kapela ve vás dokáže vyvolat tolik pocitů. A o tom by hudba měla být, nebo ne?

Setlist: 15 Step, There There, Weird Fishes/Arpeggi, All I Need, Lucky, Nude, Morning Bell, 2+2=5, A Wolf At The Door, Videotape, (Nice Dream), The Gloaming, Reckoner, Exit Music, Bangers And Mash, Bodysnatchers, Idioteque – Pyramid Song, These Are My Twisted Words, Airbag, The National Anthem, How To Dissapear Completely – The Bends, True Love Waits, Everything In Its Right Place