Tahle parta hodně klame svým anarchistickým názvem, páč se nejedná o nic jiného, než o pompézní hard rock se silným retro odstínem. Tedy další mince do letošní velmi bohaté studnice vyšlých alb v daném ranku. Otázkou je, jak vysoká je její cennost, zda hudebně nominální hodnota zmíněnou studnici zase o něco více prozlatí nebo její lesk naopak o něco zmenší. Podle čísla pod recenzí je jasné, že realita má mnohem blíže k tomu prvnímu. Aby také ne, vezmeme-li v úvahu velezkušené umělce, kteří se na tomto projektu podíleli.
Ovšem napsat kompletní seznam kapel, ve kterých každý z nich učinkoval, by znamenalo nabobtnat obsah této recenze do Jiráskovských rozměrů, proto budou v závorce za jménem pouze ty nejznámnější. Vše zpytlovali pánové Sören Kronqvist (HOUSE OF LORDS, Michael Börmann) a Daniel Flores (MIND'S EYE). Oba se zároveň chopili obsluhy většiny nástrojů, druhý i produkce. Co ale činí tento projekt opravdu zajímavým, je vokální rozmanitost. Göran Edman (Malmsteen, John Norum), Mats Levén (AT VANCE), Thomas Vikström (CANDLEMASS, THERION) a Björn Jansson (RIDE THE SKY), všechny tyto pány na albu uslyšíme a v tomto ohledu je tedy kvalita luxusní. Co hudba?
Ta jede po koleji, jejíž směr míří přes více než dvě desetiletí zpátky, bez jakýchkoli výraznějších vyhýbek nás zaveze do stanice, kde bude cukrová vata k dostání v každém druhém stánku (stačí si přečíst názvy skladeb). Spokojený pasažér by tedy mohl být zrovna ten, komu nevoní moderní tvář kapel jako EUROPE, neboť nemálo pasáží desky „The Crowning“ velmi připomíná podobu této legendární party v dobách její největší slávy (např. skladby „Love Is In Your Eyes“, „Broken Glass“).
Zpestření zde představují lehce vnášené orchestrální prvky a zejména smyčcová dramatičnost dodává hudbě další lákavý rozměr. Jsou zde ovšem i pokusy výrazně odlišnější, jako třeba ve skladbě „Don't Tell Me No Lies“. Ta se za přispění ženského zpěvu (Angelica Rylin) snaží o výraz á la EPICA nebo DELAIN a výsledek není zdaleka tak působivý. Proto je nakonec snad přece jen dobře, že se ševci drželi svých kopyt a nevelkým riskováním nahráli album, které sice ničím nepřekvapí, ale fanoušky klenutě zpěvných a jasných hitových melodií určitě potěší. Má jen tu smůlu, že v letošní úrodě kvalitních hard rockových pecek přece jen asi trochu zapadne.
|
