„Pain, greed, death,
welcome to final prophecy
rage, war
shall destroy the world
a new dawn shall rise up and shine
this is the words of Nostradameus…“
Je to už dávno, co tahle slova vypustil ze svých úst na debutovém albu „Words Of Nostradameus“ Freddy Persson. Od té doby švédští Nostradameus vyřkli další čtyři věštby a na sklonku loňského roku přišli s novinkou „Illusion´s Parade“. Mělo by asi být naprosto v pořádku, postavíte-li vedle sebe dvě desky, které od sebe dělí deset let a hudební vývoj je v rámci tohoto srovnání doslova hmatatelný. Stále (a to konkrétně od desky Hellbound“ z roku 2004) se však v případě těchto kdysi do germánsky rozjuchaného metalu s příměsí seversky temných nálad zahleděných muzikantů nemůžu zbavit dojmu, že příklon k agresivnějšímu projevu a modernějšímu soundu (byť ve výborné kvalitě) nebyl zrovna to pravé ořechové.
Nostradameus navazují na svoje předchozí album „Pathways“. Jejich agresivita a cynismus nabobtnaly, přístupné melodie zmizely. Nechce se mi vynechávat výraz „přístupné“, i když v některých momentech (zejména pak taková „Armageddon Forever“, u které člověk může začít dumat, jestli kořeny kapely jsou v powermetalu, či zda Nostradameus náhodou nevyrostli v moderní trashmetalové kolíbce) jde hlavně o to vykřičet a vyhlučnit svoje pocity. Díky atmosférickým synth-vsuvkám „Illusion´s Parade“ si aspoň krapet pohrávají s náladou, díky mašinkami zkresleným vokálům či hrubým sekaným riffům cení sakra ostré zuby a jeden může snadno propadnout beznaději (nikoliv z produkce Nostradameus, ale z bezútěšnosti okolního chladného světa).
Nutno uznat, že v současné formě Nostradameus snadno uvěříte, že ten náš svět asi vážně bude brzy v hajzlu. Masakrující masivní přímočaré skladby, které se s vámi zrovna mazlit nebudou, navodí tenhle pocit strašně snadno. Jsa lehce zahleděný do minulosti, největší dojem na mě Nostradameus dělají pochopitelně tam, kde trochu sleví z hutného nářezu. Desetiminutová „Broken Soul (Virgin Mary)“ využívající intenzivní náladu plnou strachu, napětí a vzrušení, které nepolevuje ani v momentě, kdy vytrvalý nátlak opadne v akustické pasáži. Nostradameus tady i v nezvykle dlouhé skladbě dokázali udržet atmosféru po celou dobu díky mixu „podprahových“ zvuků, příjemně barevného zpěvu i dramatických bicích. Až mě tahle skladba přivedla na kacířskou myšlenku, že údernictví Nostradameus získá definitivně na síle v momentě, kdy přestává být nosnou myšlenkou skladby. A to, co mi chybělo prakticky na celé ploše, tedy schopnost vygradovat skladbu, Nostradameus napraví alespoň v závěrečné (jinak ovšem zapadající do útočné atmosféry) „Time For Madness“.
Můžete mě nařknout z přílišné lásky k vodám, které už Nostradameus zjevně opustili. Přesto si nemyslím, že by zrovna tahle skutečnost měla zásadní vliv na závěrečný rezultát. Album „Illusion´s Parade“ rozhodně stojí za poslech a má své velice silné momenty. Přesto ho v diskografii kapely řadím až na tu nejnižší (byť poměrně vysokou) příčku.
|
