Takhle schizofrenní desku teda jen tak nenajdete. Kdyby na mě přímo z obalu nekoukala sestava kapely, měla bych pocit, že každou ze čtyř skladeb na promu italských Spanking Hour minimálně nazpíval, dost pravděpodobně i složil a nahrál úplně někdo jiný. Uff...takováhle směsice stylů nacpaná do šestnácti minut? To je teda výkon.
Tak se mi zdá, že tihle kluci z Lombardie v tom ještě vůbec nemají jasno. Kapela funguje teprve od roku 2007 a tohle je jejich vůbec první nahrávka. Jako žánr uvádějí thrash a jako své vzory Black Label Society, Panteru (to bych celkem chápala), ale třeba také Alter Bridge (což mi přijde jako trochu podivná kombinace). Podle toho to taky vypadá. Když o jejich výtvoru řeknu, že je neucelený, tak to mu ještě hodně fandím. Tohle je přímo guláš. První skladba „Device“ začíná ostrými rockovými riffy a zní jako mutant Motörhead a Metallicy. Hudba to ale není tak úplně nejhorší a i když mi úplně nesedí projev zpěváka, mohl by z toho v budoucnu být docela ucházející thrash. Hned druhý kousek „Consequences“ ale hned všechno otáčí naruby. Utahané sloky a protivně ukňouraný vokál v grungeovém stylu. Tohle mě teda nebere. Když už jsem měla chuť vyhodit cédéčko z přehrávače, hle – přichází třetí skladba „Forgive Me“ – pomalý začátek, melodická kytara a jaké překvapení! Zpěvák Franco dokonce umí zpívat! A nejen to, tahle melodická poloha mu sluší natolik, že kdyby bylo celé promo ve stylu téhle skladby, byla bych blahem bez sebe. Skladba je procítěná a mrazivá, žádný zbytečný prvoplánový randál a žádné zběsilé kopáky. Opravdu se tam nepřimíchala z nahrávky někoho jiného? Na malou chvíli kapele opravdu odpouštím.
Posledním kouskem je však mé nadšení rychle potlačeno hned v základu. Thrashově-numetalová „The Pain Becomes My Treasure“ je asi nejkatastrofálnější. Franco se zase tlačí do poloh, které mu nesedí a za každou cenu se snaží o hluboký a drsný projev, který zní tak afektovaně, až je to skoro k smíchu.
Bohužel, tímhle výplodem si mě Italové nezískají. Před plnohodnotným albem by si hlavně měli rozmyslet, kterým směrem se opravdu chtějí vydat. Takováhle schizofrenie by mohla mít špatný vliv na psychické zdraví posluchačů. Opravdu bych si přála, aby se vydali směrem, který načrtli v „Forgive me“, protože pak by tu byla vcelku reálná naděje na dobrou kapelu – potenciál tu je stoprocentně. Pokud se rozhodnou jinak, tak se jejich fanouškem rozhodně nestanu.
|
