Zpívám rád a je to na mě doufám znát… Kdyby si tohle (a klidně i ve svém rodném jazyce) pozpěvoval tahoun faerských Týr Heri Joensen, věřil bych mu to do posledního písmenka. I na svém pátém albu totiž Týr vítězně vztyčili svůj prapor, zejména díky famózním vokálním kouskům. Jistě, jsem tak trochu nespravedlivý k osazenstvu drakaru, které se k mikrofonu nedostalo, protože svižné a barevné bicí ženou nahrávku „By The Light Of The Northern Star“ nekompromisně kupředu, chytlavé riffy nakopávají pozitivně razantní náladu každé skladby a kytarová sóla dodávají šťávu na těch správných místech. „By The Light …“ mě stoprocentně baví v čistě instrumentálních pasážích a dostává mě do extáze prakticky při jakémkoliv otevření úst, ať už jednotlivce i většího počtu zpívajících lidiček.
V čem je posun oproti albům minulým? Je to paradoxní, ale kromě drobného stažení se z hrubších metalových poloh (ale nebojte, to je vážně záležitost pro citlivou digitální váhu) v ničem. Snad jen v tom, že majestátnost, pompa a odkaz na lidovky všemožných severských národů jsou namíchány s takovou chutí, švihem, nadhledem a radostí, že všech devět kousků desky by se dalo s klidným svědomím hodit na potenciální výběrovku. Písně jsou skvěle a přitažlivě strukturované, texty jsou naplněné nezbytnou poctou všem válečníkům, melodie jsou úžasně „klouzavé“, soudržnost desky podtrhuje fakt, že bez bookletu nepoznáte, zda skladba pochází přímo z hlavy Heriho, či zda jde o patřičně „opracovaný“ tradicionál. A i když Týr nijak zásadně nevybočí z osvědčeného scénáře (chytlavý motiv či šťavnatý riff, u kterého se brzy začnete těšit na obohacující vokální linku a i když víte, že přijde jednoduše podmanivý refrén, stejně se těšíte na jeho první – snadno očekávatelné a lidově „průhledné“ – erupce), necelá třičtvrtě hodinka je nabitá takovým entuziasmem, že (už tradičně) na konci desky cítíte neodbytnou potřebu aspoň na chvíli převzít od toho (lehce klišovitého) hrdiny na obálce jeho meč a s vítězným řevem s ním zamávat nad hlavou.
A to je dostatečný důvod k tomu (ač jsem se zařekl, že s plným bodovým hodnocením je na čase šetřit), abych sáhl k maximu. Dohnal mě k tomu především fakt, že i dle mého nejobyčejnější kousek skládanky „By The Sword In My Hand“ (ale ta obyčejnost možná plyne z toho, že jej Týr obložili z obou stran totálními peckami) má neoddiskutovatelné kouzlo. Díky Heriho hlasivkovému zhrubnutí a rytmickému kotrmelci v závěru se rozhodně neztratí. A to ani mezi takovými zásahy, jako je v domorodštině (dojde na ní celkem dvakrát) zpívaná „Turid Torkilsdóttir“ s úchvatně syrově epickým chorálem, následně zhmotnělým a zmohutnělým nástrojovou hradbou a monumentálně poetickým „a capella“ závěrem či skvěle skotačivé jízdě „Ride“, ozdobené irským motivem. Pokud s takovýmhle motivem, nadšením a odhodláním vyráželi seveřané běžně do bitvy, nechtěl bych jim stát v cestě…
Emotivní, důstojná, přímočará a nadrzle monumentální záležitost. Světlo severní pohanské hvězdy svítí velice intenzivně a přivedlo Týr k jejich dosud nejpovedenějšímu počinu.
|
