Je dobře, že se v dnešní době temna (co se týká vydávání CD) ještě někdo odváží vydat v reedici letitou undergroundovou nahrávku. Za takový čin aby člověk líbal lidem z Redrum 666 ruce, protože díky nim máme možnost nahlédnout až do hlubokého začátku devadesátých let, kdy v Polsku svůj debut vydala mladičká kapela CRYPTIC TALES. Dnes pánové drtí něco mezi atmosférickým black metal a vybroušeným death metalem. Tehdy to však byla hodně syrová řezničina. Špinavý death metal, který krásně dokumentuje svoji dobu.
Nebudu to dlouho okecávat, „Anathema“ je naprostá pecka! Hned při úvodním titulním songu jsem okamžitě myšlenkami zabloudit někam k AUTOPSY a jim podobným klasickým partám. Kromě zvuku a syrovosti k srovnání nakopává velice hrdelní projev zpěváka Petera. Nutno podotknout, že si se slavnějšími kolegy tehdy CRYPTIC TALES v ničem nezadali. Proto je mi záhadou, že se nedostali dál...
„Anathema“ je sice čistokrevná death metalová jízda podle starých pravidel, ale i tak obsahuje poměrně dost úseků, které staví na mohutné atmosféře. Občas se tedy deska strhne až někam k doom metalovým náladám, což není vůbec na škodu. Čtyřka muzikantů si také uměla skvěle hrát se strukturou skladeb. Zvraty mají hlavu a patu, dokáží song správně vygradovat a po celou hrací dobu drží posluchače v pozornosti. Nejsilnější je bezkonkurenčně již zmiňovaný úvodní song, který v sobě nese ty nejsilnější atributy celé nahrávky.
Dnes nejde „Anathemu“ nazvat jinak, než death metalovou klasikou. I když jsem se k debutu CRYPTIC TALES dostal až po dlouhých osmnácti letech, okamžitě se vyšplhal do mého top žebříčku. Velice silná deska s neopakovatelnou atmosférou. To vše korunuje krásný obal. Nemám slov...
|
