Po poslechu desky „Round Trip“, kterou má na svědomí americký zpěvák Tony Harnell, se ptám: Kdo potřebuje tuhle desku? Už jen pohled na soupis skladeb řekne, že Harnell nepřichází s ničím novým, ale pouze recykluje skladby, které nazpíval v řadách svých kapel T.N.T. a Westworld. Nejedná se o totožné nebo jako vejce vejci si podobné verze, ale o jejich akustické úpravy, kterým dominuje právě Harnellův čarokrásný hlas (jeden z nejosobitějších a nejlepších zpěváků rockové scény). To je ale všechno. Tyhle skladby každý fanoušek Harnellova hlasu, potažmo T.N.T. či Westworld už zná a to ve výživnějších verzích s kytarou Ronniho LeTekra nebo Marka Realea.
Jasně, věci jako „10.000 Lovers“, „Shame“, „Month Of Sundays“ a především „Intuition“ mají své kouzlo, které zde vystupuje obnažené na kost. Obzvlášť ve chvílích, kdy s Harnellem spojí svůj hlas jeho dcera Amy. V té chvíli se na okamžik dostaví ten pocit husí kůže, kdy se oba hlasy proplétají a vytvoří nádhernou atmosféru. To je ovšem asi jediná deviza téhle desky.
Ale co dál. Doprovodná kapela The Mercury Train hrát umí. To je bez diskuzí. Ovšem co naplat. Hrát dneska umí kdejaká zábavovka a při poslechu jejich desky má člověk chuť nablít celý igeliťák. Tím rozhodně nechci říct, že by se Harnell snížil k nějaké pokleslé zábavě. Chci jen podotknout, že muzikantské umění je při točení desek v dnešní době samozřejmostí. Dnes už nikdo nebude obdivovat kytaristu nebo basáka, protože umí hrát, ale proto, jaké nápady na desce předvede. Na „Round Trip“ je jich požehnaně. Bohužel nejsou původní.
Nikdy jsem si nemyslel, obzvlášť po takových deskách jako byly třeba „Tell No Tales“, „Intuition“ nebo „Westworld“, že Harnell přijde s deskou, kde bude jen čerpat ze své bohaté minulosti. Navíc už v roce 1994 natočil s projektem Morning Wood podobně laděné album. Někdy se při obdobných pokusech podaří ze skladeb vymáčknout verzi ještě lepší než je originál (pár skladeb z alba "This Left Feels Right" od Bon Jovi). V tomto případě, si ale radši poslechnu Harnella ve společnosti LeTekra, Realea a dalších ostřílených mistrů elektrické kytary.
Takže výsledek. Za skladby mohu s čistým svědomím dát sedmičku, jsou skutečně dobré. Za provedení je to šestka, jen to hvízdne. Za invenci je to už slabší, to dáme čtyřku. Ovšem za přínos, chabá dvojka. Celkově tedy čtyři a půl. Je mi líto, Mr. Harnell, ale já chci původní materiál. Klidně i v akustické podobě, když bude stát za to.
|
