Úvodní věta tohoto hodnocení by za dodržení stereotypů a předsudků měla znít takto: ”Blonďatá Finka vydatně využívá nevyčerpatelnou studnici domácí scény.” Leč po drobných kosmetických (nicméně významově velmi zásadních) úpravách nám realita vychází takto: “Zrzavá Finka vydatně nasává omamnou vůni holandských tulipánů…”.
No jasně, pokud jste přišli na chuť sympatickému projevu Katry Solopuro na předchozích dvou albech (kdy zejména druhé ”Beast Within” už vypadalo k světu), asi vám zatím poslední květ z jejich gothicko-symfonické zahrádky, nazvaný “Out Of The Ashes”, nemohl uniknout. A jeho definice, vztahující se témeř na celou hrací dobu by mohla znít takhle: houpavě příjemné melodie s – více či méně jemně - kousajícími kytarami, sladce půvabným projevem Katry, podpořené v refrénech nádechem symfoniky a špetkou nezbytné bombastičnosti.
Je to trochu jako v tom vtipu o pilotovi, kterému matka každé ráno říkala “synáčku, lítej pomalu a nízko”. Je fakt, že finská dcerka se se svým ansámblem drží natolik při zemi, aby neporušila žádné z pravidel, stanovených Within Temptation, Epicou, či Edenbridge (abychom se nedrželi jen Holanďanů), na druhé straně zejména díky čilejším (srovnáváno v rámci vývoje kapely) a agresivnějším kytarám a příjemnému vokálu Katry o dráty vysokého napětí příliš často podvozkem škrtat nebudou.
Největším mínusem desky je to, že s opakovaným poslechem začíná silně splývat. Těch momentů, které vás zásadním (podtrhuji slovo zásadní) způsobem vytrhnou z kompaktně soudržné a příjemné nálady zas tolik není. Slovy jeden. Závěrečná “Hide And Seek”, která sice z konceptu také nevybočuje, ale svojí dynamikou a chytlavostí ční nad všemi ostatními kousky. Pomineme-li slovo “zásadní” za zmínku určitě stojí titulní “Out Of The Ashes”, uhýbající ze sladké stopy, podobně laděná “Mirror” či postupně mohutnící pocitovka “The End Of The Scene” (zároveň nejkontrastnější věc – výraznou atmosféru bohužel otupuje Katřin projev, balancující na tenounkých špičkách). A za prospěšný považuju i fakt, že když už Katra nabídne hudebně univerzální výživu (připomínám, že instantnost se projeví až později, na první ucho vám to tak rozhodně nepřijde) jako v úvodní “Delirium”, pouští se alespoň – nepříliš náročnou angličtinou – do uvěřitelného textového filozofání.
Svět gothicko-symfonického metalu si připsal další typickou položku do svého rozsáhlého seznamu. Která s ním rozhodně nezatřese, ale ani neurazí a kterou určitě stojí za to ochutnat. Na otevření cukrárny Katra neaspiruje, na nějaký frontálnější útok na cokoliv taky ne. “Out Of The Ashes” je takový příjemný holčičí (bez urážky) metal pro hodné kluky (ono i v takových většinou dřímá špetka rebela).
|
