Zní to zajímavě, použít do rockové muziky (prosím, zapomeňte na pojem punk, který občas bývá s kapelou Dukla vozovna spojován) dvě harmoniky, co říkáte? Inu mohlo by, leč nebezpečí, které z tohoto obsazení a stylového zaměření pardubáků vyplývá, totiž jistá podobnost čistě náhodná s Třemi sestrami, se pochopitelně naplnilo. A aby toho nebylo málo (jak se totiž nakonec ukázalo, tam, kde se Dukláci sestřičkám dokáží přiblížit, tam je možné najít ty nejsvětlejší okamžiky desky), Dukle se nedaří vládnout lehkostí básnického a ani skladatelského pera tak vydatně, jako Fanánkově company. A ještě ke všemu tomuhle nadělení dokázali perníkáři totálně zazdít zvuk.
Po předchozím odstavci je na místě položit si otázku, co je vlastně na téhle desce dobře? No nebojte, samozřejmě se v tomhle balení „Prášku proti smrti“ životodárná esence najít dá. Dávka první – „Alpenroll“. Chytlavý refrén, nesmírně pozitivní uhalekané vokály a rozverná harmonika - jak říkám, když z toho koukají Tři sestry, získává prášek hned o něco silnější účinnost. Dávka druhá – západoevropský úlet „Dva Němci původem ze Švýcarska“ (mám dodávat, které tři holky se u tohohle songu motají?). Dávka třetí – tanečně harmonická – tady ten tahací nástroj skutečně táhne – „Kucí“.
Najde se tu i dávka poněkud kontroverzní, nicméně přece jen smysluplná. Folkáčský žertík na nedvědovskou adresu „Kecičky“, s vtipnou výpomocí houslí sice hudebně nepřekvapí a nenabídne nic zásadního (ostatně, tím vlastně dokonale zapadá do celkové nálady desky), ale textová koláž je nejzábavnějším textovým výtvorem v „Prášku“. Stejně tak óda na oblíbeného Jyrku „Jé Péčko“ staví na neotřelosti příběhu Jirky a jistého doktora. Ovšem nemůžu se zbavit dojmu, že snaha jít ve Fanánkových stopách je za a) docela okatá, za b) docela marná.
A pak je tu zbytek. Nelze popřít určitý potenciál, ale ten naprosto zaniká v mizerném nazvučení. Když totiž přes dominantní harmoniky (a já bloud si myslel, že když na nich Dukla vozovna bude stavět, že může udělat aspoň dírku do světa) občas vykoukne kytara, hned je o něco přitažlivěji.
Ne vždy musí platit, že v jednoduchosti je síla. Tady se to s jednoduchostí přehnalo (a se zvukařským neuměním navíc důkladně zmatlalo), takže „Prášek proti smrti“ je poněkud vyčpělý a prázdný. Možná vás zuby nehty udrží při životě, ale hledáte-li něco, co vás k životu probere, tady nejste na nejlepší adrese. A to ani když připustím, že kluci z Dukla vozovna si jen tak blbnou pro radost. I to by totiž (obzvlášť s ohledem na to, že jde o čtvrtý kousek v duklácké diskografii) šlo udělat líp po všech stránkách. A tak jediný způsob, jak zvýšit účinnost „Prášku proti smrti“ je obsažen v hlavním poselství songu „Panáček“ - „…pojď si dát jednoho malýho panáčka…“
|
