Slash je jedním z nejlepších kytaristů na světě. Tahle věta snad ani nepatří do recenze, ale spíše do encyklopedií rockové hudby. Je to fakt, se kterým můžete nesouhlasit, ale to je asi tak jediné, co proti tomu můžete dělat. S čím ale můžeme nesouhlasit a budeme k tomu mít pádnou argumentaci, by bylo tvrzení, že Slash je i jedním z nejlepších skladatelů na světě. O tom, že hnacím motorem Guns n´Roses po tvůrčí stránce byl Axl Rose a Izzy Stradlin už snad dneska nikdo nepochybuje. Slash byl ale tím, kdo svou zručností dodával hudbě Gánů pořádné koření. Když se pak od zrzouna Rose trhnul, odhalil celému světu fakt, že skladatelem je veskrze průměrným.
O tom svědčí například obě alba jeho kapely Slash´s Snakepit, druhé album Velvet Revolver (když první „Contraband“ se velice povedlo), ale i jeho eponymní debutová sólovka. Právě sólovka ho přivedla na stopy zpěváka kapely Alter Bridge Mylese Kennedyho. Slash byl jeho projevem tak uchvácen, že jej vokalista doprovodil při celosvětovém turné. A pak následně s ním stvořil šestiskladbové album „iTunes Sessions“, které bude teď podrobeno zkoušce pod drobnohledem.
Začíná se skladbou „Back From Cali“, kde je Kennedy jako ryba ve vodě. Aby také ne, tuto skladbu nazpíval na loňskou Slashovu sólovku. Zvuk je samozřejmě jako ze zkušebny, skladba tak má mnohem větší autenticitu než v přeprodukované verzi na desce. Pak už můžeme srovnávat lépe. „Communication Breakdown“ je samozřejmě cover od Led Zeppelin a Kennedy zde vystrkuje růžky. Dere se do plantovských výšek a Slashova kytara mu zdárně sekunduje. „Fall To Pieces“ a připomínka Velvet Revolver. Tahle balada, i když byla kritikou protěžována, mně nikdy k srdci nepřirostla. Je to asi tím, co na adresu svého bývalého kolegy řekl před pár lety Axl Rose: „Nic o štěstí a lásce mu nedávalo smysl, proto nesnášel „Sweet Child O´Mine“. Chtěl psát písně jen o drogách a o truchlení.“ A přesně tím typem balady je i „Fall To Pieces“. Tahle verze je ale snesitelnější. Je to rozhodně projevem Mylese Kennedyho. Scott Weiland (původní zpěvák Velvet Revolver) měl podle mě tuctový, snadno zaměnitelný hlas a jeho úloha v rockových dějinách se mi zdá velice nadhodnocená.
A teď přichází chvíle pravdy. Ať se to Slashovi líbí nebo ne, jeho jméno bude vždy spojováno s Guns n´Roses a vše, co udělá, srovnáváno s někdejší nebo současnou tvorbou jeho mateřské kapely. Pro „iTunes Sessions“ vytáhl ze svého cylindru skladbu „Rocket Queen“ z kultovního debutu „Appetite For Destruction“. Nebudeme hodnotit zemitý zvuk, přestože i ten této skladbě jaksi sluší. Zaměříme se samozřejmě na projev zpěváka. V první chvíli obracím oči v sloup, ale to trvá asi tak dvě vteřiny. Kennedy vyjede do axlovských výšek až vám z toho zamrazí. Možná skladbu podal trochu teatrálně, někde mě jeho projev trochu zarazí. Původnímu podání se sice jeho verze nemůže rovnat, ale přesto si myslím, že konečně Slash k sobě našel zpěváka, který má podobný hlas jako Rose, ale nijak ho nekopíruje. Pochybuji, že by zvládl během koncertu všechny Axlovy party, ovšem byl by rozhodně důstojným parťákem tohoto kudrnatého kytaristy. Což dle mého byl Weilend pouze díky počtu skandálů, které za život napáchal.
Kennedy vás o svých kvalitách přesvědčí i v baladické „Starlight“, kde se položí do harmonie skladby natolik, že se jen zaposloucháte a necháte se unášet hudbou. A na závěr je tu „Sucker Train Blues“, druhá připomínka debutu Velvet Revolver. Skladba ostrá jako břit, že by mohla být i na geniální „Appetite For Destruction“ a Kennedy jí znovu dává esprit, který jí v podání Weilanda chyběl.
Co tedy říct na závěr. Tohle je pochopitelně deska pro Slashovy skalní fanoušky. Je na ní zajímavé poslouchat, jak se právě Kennedy popral se starými skladbami, zejména s tou od Guns n´Roses. Čili pokud jste velkými příznivci Slashe, desku si pořiďte. Pokud ne, zkuste si počkat na jeho další počin. Já doufám, že bude lepší než ty předchozí.
|
