MORGUE SON – Decadance
Po brněnských ARCH OF HELL sáhl opět jihočeský label Ifa Records po smečce, která si libuje v silné atmosféře. MORGUE SON z Uherského Brodu je jméno poměrně nové (ačkoliv už nějakou tu nahrávku na kontě mají), ale věřím, že o nich ještě slyšet bude. Jejich muzika totiž není vůbec špatná. Deska „Decadance“ je načichlá black metalem, doom metalem a já nevím, čím vším ještě. Kapela se snaží dostat na stejnou pozici jako třeba ADOR DORATH. Oproti nim jim ale přece jenom chybí silné nápady. „Decadance“ se sice dobře poslouchá, ale pravdou je, že nic převratného nenabízí. Ona je to spíš taková hra na efekt. Standardní výměna vokálů sice opět funguje, ale už začíná být trošičku omšelá. Ještě k tomu na mě zpěvačka občas působí až příliš afektovaně, což poslech trošku otravuje. Je to škoda, protože barvu hlasu má jinak celkem pěknou.
Ačkoliv to vypadá, že jenom haním, není to tak. „Decadance“ není špatná deska. Slušně se poslouchá, dokáže pobavit a to je asi to hlavní. Žádné kouzla se ale nekonají. Není zde nic, co by se navždy zapsalo do análů tuzemské metalové muziky...
5,5
WILDESTARR – Arrival
Příjemné překvapení z Kalifornie. Bez mučení se přiznávám, že mi jména Dave Starr a London Wilde ještě nedávno vůbec nic neříkaly. Jejich společná deska ale stojí za to. „Arrival“ je stará dobrá heavy metalová škola. Celá deska smrdí osmdesátkami, což ale není v tomto případě vůbec na škodu. Je to trošku nostalgie, ale zase si dovolím tvrdit, že zatuchlina se vám v přehrávači také netočí.
Líbí se mi vokál London Wilde, která dává zapomenout na všechny dnešní upípané gotičky a valí do vás pořádně metalovou sekeru. Dokáže zazpívat melodicky, ale stejně tak vás seřízne svojí motorovou pilou. Proč už dneska takové zpěvačky vymírají?
„Arrival“ je perfektní deska, ze které čiší naprostá upřímnost. Já jim jejich muzika věřím. Je to zahrané od srdce, a to je sympatické. Žádná přehnaná póza, žádný kýč, žádné přiteplené melodie. Prostě syrový heavy metal. Občas nezaškodí si takovou poctivou muzikou prohnat palici.
7,5
WARHAWK – Depth Of Your Soul
Českobudějovičtí WARHAWK snad po letech opět chytili nový dech. Oficiální debut „Depth Of Your Soul“ tomu alespoň napovídá. Kapela našla svůj ksicht, díky mladé krvi má čerstvý vítr v plachtách a naučila se psát příjemné melodie, které dříve postrádala. „Depth Of Your Soul“ je vyspělá deska, která určitě nejednoho melodika potěší. Tím bych mohl recenzi skončit. Je tu ale pár ale... Zaprvé – zvuk. Je nevýrazný, plochý, bez tahu. O to víc zamrzí, že má bubeník Štěpán Halla celkem slušné profi studio. Mix je prostě špatný a mastering to už nezachránil. Samotné skladby jsou sice slušně zahrané, ale chybí mi vyloženě hit. Čtrnáct skladeb by mohlo nabídnout nějakou tu pecku. Žel, nestalo se tak. Jednotlivé věci se slévají do jednoho celku a posluchač se tak začíná ztrácet. Poslední výtku bych měl ke stopáži. Čtrnáct věcí je opravdu moc. Nahrávka ztrácí dech a tím i sílu. Ubrat alespoň čtyři kousky, byl by výsledný pocit lepší.
Ačkoliv je dnes WARHAWK muzikantsky úplně jinde, než byl v době dema „First Flight“, musím říct, že čtyři roky starý materiál u mě vítězí. Nabídl totiž dobře zapamatovatelné věci, které se sice mohou jevit oproti „Depth Of Your Soul“ primitivně, ale otázkou je, jestli někdy není méně opravdu více...
6
|
