Při skládání informací, týkajících se berounské kapely Bikkinyshop jsem zafungoval jako
dokonale vycvičený Pavlovův pes. Jsa vytrénován řadou jejich kolegů, všechno to smíškovské aróma, reprezentované zejména mutantími pohádkami z historie, souvisejícím názvem kapely, ale i samotným parafrázovitým názvem jejich debutového EP, ve mně vyvolalo obavné slinění, jaké
nedostatky asi tak hodlají kluci zamaskovat a co vězí za tím, že tímhle způsobem odpoutávají
pozornost od samotného hudebního dění. Budu muset někde v historii zapátrat po tom, jestli pan
Pavlov někdy po obvyklém signálu nechal hafanům prázdné misky a co to se s nimi provedlo. Já se totiž svých kostiček (tedy příležitosti užít mrskačsky hanlivé věty a vytříbit si svůj ostrovtip na
nebohých Bikkinkářích) nedočkal. A je mi potěšením konstatovat, že zase jednou vtip jde ruku v ruce s povedenou muzikou.
Bikkinyshop své snažení zahrnuli pod obtížně popsatelnou škatulku crossover. A i když se téhle únikové nálepky ve finále celkem rád přidržím, první myšlenka, která mě u úvodního songu "Naked" napadla, byl jiskřivý a přiostřený odkaz na finské smutnily To Die For. Výrazný rytmus, nádech melancholie a tajemnosti, vysoká míra emocí, patřičná dávka rockové agrese i příbuznost (hm, dál jak do druhého kolena bychom se ale nedostali) vokálu křiklouna Toma s Jape Peratalem. Bikkinyshop se však nedrží jen této hudební tváře ( i když v konečném součtu si tuhle položku můžete zakřížkovat ve více než polovině případů), hned následující svérázný příběh "Limonádového Joea" je méně chytlavý, přímočařejší, rockovější. Skvěle - v rámci celé desky -působí i sporadický řev, napasovaný přesně do pasáží, kde zvýší dramatičnost. ,,(Apoca)lips" představí Bikkinyshop v uvolněnější poloze (nemůžu si pomoct, i při uvolnění se mi do toho cpou gotici To Die For s rancem navýšené útočnosti na zádech, v tomto případě říznutí i vlivem praotců z milosrdných sestřiček) s potřebnou dávkou chytlavosti (chcete-li, nazvěme to rockovou tanečností).
Ani jedna z pěti skladeb nepostrádá potřebný vnitřní náboj, napětí, mrazivou atmosféru, vzruch a nechybí ani v úvodu zpochybňované vtipkování, viz. třeba odkaz na Harryho Pottera v "Chamber Of Secrets".
Tak jak všechnu tu zábavnou omáčku (doporučuju prostudovat stránky kapely) okolo lze považovat za jedno svérázné blbnutí (aspoň doufám, potají však preventivně napíšu klukům z Bikkinyshop poníženou žádost o protekci při podání přihlášky ke členství v Anti Mutant League), tak samotnou muziku je třeba brát zatraceně vážně. A zároveň doufám, že mutanti (stejně jako vrchní H.I.M.Y.M. Ted Mosby) budou mít dost času na to si tady s námi ještě něco užít a Bikkinyshop tak načerpají dostatek námětů pro další kapitolu svého hudebního života. Tahle úvodní mi dost zachutnala.
|
