O tom, jak relativní může být pojem pagan metal, dokonale vypráví album vlků z Avalonu,
nazvané "Carrion Crows Over Calman". Sešla se na něm plejáda metalových folkáčů, kteří tvoří
takříkajíc all-stars projekt bez křiklavých stars, díky hlavní postavě, depresivnímu chraptilovi
Metatronovi (černotou načichlá smečka Meads Of Asphodel) jsou jako země původu uváděny britské ostrovy a v celkem třináctihlavém seskupení má zastoupení i naše domovina v osobě Cruadalašky Petry Jadrné.
Již samotné razítko ve vlčím pase naznačuje to podstatné -zapomeňte na seveřanskou
rozvernost! Keltské pohanství The Wolves Of Avalon je mnohem zemitější a pochmurnější. Na rozdíl od krajanů Cruachan (coby nejsnazší berličky pro přirovnávání) se víc než na bojovnost (i přes to, že "Carrion Crows Over Calman" se válečného hrdinství v období pětiset let před Kristem úzce dotýká) a melodie soustředí na emoce. Převážně depresivní, Vlci však nakonec nezapomenou ani na oslavné, veselejší a dynamičtější chvilky. A nutno přiznat, že tím, jak jsou Vlci na použití veselejších fragmentů skoupí, o to větší službu pak vykoná cokoliv, co rozrazí temný náboj nahrávky. I z toho důvodu jsou pro mne nejpřitažlivější položkou seznamu razantní titulka "Carrion Crows Over Calman" a závěrečný "netrhající" trhák "Song Of The Graves", skvěle kombinující emotivnost s dramatičností.
"Carrion Crows Over Calman" je však třeba brát jako jednolité koncepční dílo. Ochutnávání jednotlivých položek či pasáží nikam nevede, díky vnitřní spjatosti není možné hledat drobné vrcholy, je nutné (i když to není na první ucho zrovna selanka) pojmout tohle dílo jako celek, teprve pak má tu pravou sílu. Přes bohatou účast všemožných lidových nástrojů (famózní roli hrají především housle) působí deska střízlivě a skromně. Svojí nezastupitelnou roli má i lehce zastřený a syrový zvuk, pro dotvoření finální atmosféry (i pro smysluplné použití nálepky metal) to je ten poslední nezbytný hřebík.
Potřeba odskočit si od domovské kapely Metatronovi vyšla. Deska postrádá lidově
nekomplikovanou přitažlivost a tak máte-li pod pojmem pagan nadefinovanou uchlastanou veselici, jste na úplně špatné adrese. Pokud však jste schopni ocenit jemné záchvěvy neveselých emoci (byť jde o přirovnání hudebně vzdálené, takhle intenzivně melancholická atmosféra na mě dýchla snad jen z věčného podzimu Lake Of Tears), brilantní mistrovství lidově naladěných muzikantů a přitom jste schopni akceptovat fakt, že i přízemní a temná pochmurnost artušovského středověku a tehdejších válečných časů je jednou z tváří pohanství, zkuste s vlky výti. Stojí to sice nemalé úsilí, ale vyplatí se to.
|
