Není to tak dávno, co jsem tady polemizoval nad různými způsoby opěvování pohanství. Společně s německou cháskou Nothgard a jejich debutovým albem "Warhorns Of Midgard" se od zadumaných vlků z Avalonu můžeme zase přesunout k té tradičnější (a přiznávám, pro mě přístupnější) odnoži - symfonickému viking metalu. Z názvu nejen desky, ale i jednotlivých skladeb je zjevné, že mytologie je hlavním tématem, z vloni odstartovaného angažmá zpěváka, kytaristy a hlavního autora kapely Doma ve stylově spřízněných Wolfchant (kde jej oslovují Ragnar) zase lze dedukovat, co je možné od Nothgard čekat po hudební stránce.
Mix vlivů Ensiferum, Imperanon, Turisas, Einherjer či již zmíněných Wolfchant vykrystalizoval do chytlavě energických motivů, štiplavých riffů, skočných melodií, bujaře agresivní nálady a přesvědčivé atmosféry. Rozhodně nepodezřívám Doma z toho, že by pouze
na základě svého ročního nasávání nálad a hudebních postupů ve Wolfchant vytvořil
"Warhorns Of Midgard", ten chlapík to prostě má v sobě, díky tomu působí pozdrav ze světa Midgard přirozeně a svěže a navíc, Nothgard jsou podstatně veselejší i poměrně hitovější. Nicméně citací řádků, uvedených v hodnocení wolfchantího "Determinated Damnation", bych si mohl hodně ulehčit život a (snad kromě názvů skladeb) by šlo použít téměř vše už jednou řečené.
Nothgard jsou jistí v oslavně pompézních odách, ve zběsilém tempu, ve zhmotnění udatné bojovnosti, v lehkonohém užití folkových motivů. Využití barevných kláves, houslí, harmoniky a kdo ví čeho ještě poeticky odlehčuje drsné (a strašně snadno uvěřitelné) pohanské vyprávění, předkládaného stylově atraktivním black-deathovým řevem Doma, své dělá i skvěle čitelný zvuk z dílny Andyho Classena. Jako ochutnávku lze doporučit prakticky kteroukoliv z jedenácti skladeb (pouze heroický proslov v "Shadows Arise" je jen pouhým náladovodičem pro následující song), dokonce i německy zpívaná vláčnější "Einherjer" tohle kritérium splňuje.
Osobně si dovolím vypíchnout „Victory", coby dokonalou kombinaci všeho (extrémem počínaje, neskutečně chytlavou melodikou konče), co Nothgard nabízí, či energií nabitou, pozitivně pozitivní "Spirit" s hospodsky rozevlátým zpěvem. Ale jak říkám, sáhněte po čemkoliv, Nothgard nejsou nijak komplikovaní a tu svoji základní pohanskou esenci nabízí v každém okamžiku.
Hodně povedený debut. Příjemná a soudržná srážka folk-black-death-power metalu. Centrum německého paganství hledejte v Bavorsku. Nováčci Nothgard se můžou směle postavit do jedné řady se svými vlčími krajany a jejich odstup na seveřany je jen nepatrný.
|
