UNBORN – Six Ways Of Suffering
Pražští UNBORN se na svém novém minialbu „Six Ways Of Suffering“ vydali do moderních thrashových teritorií a nutno říct, že jim toto prostředí svědčí. Jestliže ještě nedávno nebylo o této kapele příliš slyšet, věřím, že se to v blízké době změní. Kluci totiž svůj metal mrskají velmi zručně a co je hlavní – nechybí jim energie. Když k tomu připojíme slušný zvuk, máme na světě příjemnou thrashovou nahrávku, která sice díru do světa neudělá, ale v žádném případě neurazí.
„Six Ways Of Suffering“ má pouhých dvacet minut, které ušima profrčí rychlostí větru. I tak si ale člověk o kapele udělá dostatečný obrázek – je slyšet, že mají UNBORN o svém stylu jasno, nyní ho jen šperkují. A to je dobrá cesta. Thrash z jejich rukou totiž vůbec nezní archaicky, právě naopak. Ostré riffy, žádná monotónnost, žádné přehnané uhánění. Staromilec možná ohrne nos, ale to je jeho problém. Já jsem spokojený. „Six Ways Of Suffering“ je sympatický počin, který posluchače dobře připravuje na příchod dlouhohrající desky. Snad nebude klukům její ukuchtění dlouho trvat!
7/10
DESECRATED DREAMS – In The Embrace Of Lies
DESECRATED DREAMS mrskají maximálně sympatický death metal načichlý starou dobrou školou. Hrají si s melodiemi, zbytečně to nehrnou do extrémů a spíše se vyžívají ve šlapavých tempech, které celému kompletu dávají maximálně koule. K tomu se nebojí trošku techničtějších postupů a mně nezbývá, než si zachrochtat blahem. „In The Embrace Of Lies“ je jednoznačně třída! Ačkoliv je mi jasné, že modernisté nad ní ohrnou nos, mně výlet do minulosti spolu s DESECRATED DREAMS vůbec nevadí.
DESECRATED DREAMS připomínají například již zesnulé našince ABSURD CONFLICT, ke kterým mají blízko z hlediska atmosféry a citu pro melodie. Ukázková je práce sólové kytary, která vždycky vyčaruje příjemnou vyhrávku. „In The Embrace Of Lies“ má sice takřka hodinu, ale ve skutečnosti se jedná jen o pětiskladbové EP. Zbytek CD totiž doplňuje sedm let stará nahrávka „Die!mensions“, která si s novým materiálem v ničem nezadá. Oproti dnešku tehdy kapela více sázela na klávesy, které jí maximálně sluší. Možná by mohli popřemýšlet do budoucna, jestli jim opět nedat větší roli.
9/10
KOHOUT PLAŠÍ SMRT – Hužva
Liberečtí KOHOUT PLAŠÍ SMRT už patří nějaký rok k tuzemské punkové jistotě. Jestliže je občas člověk zaslechne i v nějakém tom rádiu, není se čemu divit. Kluci si za dobu své existence dokázali vydobýt slušné renomé, kterému nahrává v první řadě osobitost a v řadě druhé inteligentní smysl pro humor. Jinými slovy, poslouchat jejich skladby, je jedna veliká radost. A to mi punk příliš neříká. Jenomže KOHOUT PLAŠÍ SMRT jsou tak sympatičtí, že jim nelze odolat. Ani „Hužva“ se předešlé tvorbě nevymyká. Hraje se sice pořád na stejném písečku, ale v tomto případě by si člověk nějakou progresi ani nepřál.
KOHOUT PLAŠÍ SMRT jsou dnes naprosto vyspělá kapela s jasnou vizí. Ačkoliv se jejich hudba od dob třeba desky „Kurnik šopa!“ nezměnila, je slyšet, že jsou muzikanti vyhranější a jistější.
Hledat nějaký vlajkový hit je zbytečné, ambice má každá skladba (i když, poslechnětě si mordu "Pedro"). Mohu jenom doporučit, protože „kohouti“ jsou jedna z těch opravdu výraznějších (ačkoliv pro ortodoxní punkery komerční) kapel českého punkového bahna.
8/10
|
