Jak obtížné je vstupovat do jedné řeky si právě na vlastní kůži dokazují melodici ze Švédska, kteří si říkají Morifade. Možná už i zapřisáhlým příznivcům power metalu tahle banda vyšuměla ze skladiště paměti, přece jen sedmiletá hibernace je v dnešní uspěchané době prodleva téměř kosmická. Na přelomu tisíciletí však tahle poměrně nedoceněná parta byla podstatně aktivnější a její tři tehdejší zápisy do hudební historie si určitě zaslouží pozornost a připomenutí. A to i proto, že jejich letošní novinka ukázala, že nekomplikovaně pozitivním a svižným melodiím v podání téhle bandy odzvonilo a Morifade otevírají novou kapitolu.
Zatím jsme však v devadesátých letech minulého století, na jejichž začátku, tehdy ještě pod názvem Gothic, se zformovala parta muzikantů, jejíž představování je třeba vzít od bicmena Kima Arnella, jako jediného vytrvalého - od samotného počátku až do dnešních dnů - člena Morifade. V této souvislosti je třeba vzpomenout i basáka Henrika Weimedala, který sice nebyl bezprostředně u podepisování zakládací listiny, přišel do kapely o chlup později, ale prapor Morifade také třímá do současnosti. Jméno kytaristy Jespera Johanssona bude spojováno ve dvou souvislostech – jednak díky jeho čilé a neposedné hře, jednak kvůli jeho odchodu v roce 2005, který z Morifade definitivně udělal spící Růženku. Tento proces však započal (byť jen v principu) již odchodem zpěváka Stefana Peterssona, který sice do Morifade přišel až v roce 1998, kdy kapela za sebou měla již první (nijak výrazné) EP „Across the Starlite Sky“, ale právě jeho hlasivky se staly o rok později jedním ze zásadních poznávacích znamení kapely na debutovém albu „Possession Of Power“.
Tím druhým dominantním prvkem byly slaďoučké klávesy (něco pro naše květináře ;-) ). Které díky tomu, že netrpí okázalou přeplácaností, ale již tak optimisticky laděným melodiím dodávají lehkost a „měkkou“ atmosféru, hudbě Morifade rozhodně neškodí. Horší už je, že zvuk nahrávky je poněkud ušlápnutý a vlivem téhle kombinace jsou Morifade na svém debutu až přehnaně hodní hoši.
Nekomplikované melodie, nadýchané chorály, špetka pompéznosti, živá a neposedná kytara, dostatečně barevná rytmika, přirozeně položený netuctový vokál, který sice sporadicky, ale přece jen nezbytně nakukuje do stratosfér, strhující refrény, nenápadná, díky zvuku spíše podprahová dravost i romantická atmosféra, texty plné fantazie a navíc (zatím jen nenápadná špetička) progrese. Z hlediska kompozičního téměř bez chyb (snad jen „World Of Steel“ odhalí, že Stefan Petterson nedokáže udělat dobrodružství z čehokoliv, ale tady tu potenciální díru v pohodě zakryjí instrumentalisté), z hlediska hráčského jakbysmet.
Songy jako totální power-speedová klasika „Dragonlord“, „The Vision And The Temple“, míchající napětí s nadrzle vyzývavým motivem i hravostí, dokonale fungující balady, kdy obzvlášť z „A Northern Rhyme“ mrazí (a vůbec nevadí klišoidně zdůrazňovaná křehkost), teatrální finále „Ancient Prophecy“, ve kterém se Stefan důkladně mazlí s epičností a atmosférou, civilní nekomplikovanost ve svižné „Cast A Spell“, či schopnost bez násilí vymačkat dobrou melodii prakticky z čehokoliv, jako v „To Live Forever“, všechno tohle (ach, ty šťavnaté refrény!!!) dávalo do budoucnosti ohromnou naději. A že cestou brnknete o Stormwitch, Helicon, či tehdejší současníky Freedom Call, Insania Stockholm…? A proč ne, když tomu Morifade dokáží vtisknout vlastní svébytnou tvář a jsou proto rozpoznatelní?
„Possession Of Power“ je deska, která ve své době splňovala všechno, aby se o Morifade začalo mluvit. Dokonce si troufnu tvrdit (a to i přes to, že Morifade nikdy nebyli spojováni s power-metalovou špičkou), že potenciál a melodické hitmakerovství, které na svém debutu kluci předvedli, jim dávalo šanci brzy se vymanit z davu podobně znějících kapel a navíc stoprocentně omluvilo naivitu, která občas ze skladeb vykoukla. Lehoučký a lahodný dezert, pozitivně laděný metal (proboha, ale neříkejte to před příznivci Anthrax, Slayer, …, pro ně tahle muzika opravdu nebude to pravé ořechové) s plnou nůší chytlavých nápadů, které se ani dvanáct let od svého vzniku jen tak snadno neoposlouchají.
|
