Je potěšující, když vám firma pošle cédéčko spolu s promomateriály, ve kterých většina slov odpovídá realitě. V případě brazilských Red Front a jejich debutu „Memories Of War" můžete věřit tvrzení, že se kluci vydatně učili u spolků jako Pantera, Sepultura, Metallica či Exodus (můžete sem dopsat i jména kapel, v jejichž tričkách brazilští sekerníci pózují v bookletu). Odpovídající je i konstatování, že smrt, destrukce a chaos je to hlavní, oč tu běží. Polemizovat (a vydatně ubírat plyn) bych si však dovolil s hláškou, že Red Front si, i přes nasátí zmíněných inspiračních zdrojů, vytvořili vlastní unikátní sound, se kterým aktuálně můžou velikánům šlápnout na paty.
Hlavním tématem "Memories Of War" je skutečnost, že svět není zrovna dokonalé místo a lidé se jen málo dokáží poučit z vlastních chyb. Způsob vyjádření je zjevně odpovídající tomu, že lidstvo ty své kopance dělá systematicky a důkladně a díky tomu je svět takřka v hajzlu (stačí mrknout na názvy skladeb a je všechno jasné). Syrový, studený (byť o negativní emoce v něm nouze není) a zběsile agresivní thrash/death metal s ostře riffujícími kytarami, razantně dynamickými, ale nepříliš nápaditými bicími a uřvaně chraplavým, uštěkaným a nekompromisním vokálem, jehož cílem je ničit, drtit a likvidovat. Výhodou je přímočarost a čitelnost jednotlivých skladeb i fakt, že trvale lze zacítit melodie, byť důkladně přehozené dekou zuřivosti. Red Front prospívá i občasné dramatické zvolnění - díky trvalé masakrózní masáži jsou ty "uvolněné pasáže" velice osvěžující. Hudební nápady Red Front ani v náznacích neoplývají snahou o krkolomnost či podbízivost. A pokud dojde na vyloženě přitažlivé momenty (moc jich není), jako třeba v případě songu "Killer", jde o pasáže až primitivně nenáročné, ale přitom zvrhle chytlavé.
Za vrchol kolekce (i když je mi jasné, že příznivci destruktivních nálad se mnou souhlasit nebudou) považuji těžkopádně zemitou a provokující "Self Flagellation", která díky své vláčnosti působí v duchu hlavního motta desky hodně alarmujícím způsobem, byť nikterak složitá nabídne na celé své ploše (a to jde o druhou nejdelší skladbu desky) nečekaně dramatický děj.
Soudržnost, drtící intenzita a nekompromisní odhodlání. Brutální záležitost, která není pro slabé povahy a která příznivce v prvním odstavci uvedených spolků - snad jen u té Metallicy bych váhal, Red Front jsou přece jen špinavější - asi potěší. Nicméně (ale třeba je to jen tím, že jsem ta slabá povaha) mě tahle deska přestala bavit dřív, než začala být zábavná.
|
