Germáni Sacred Gate to asi ve svém dalším hudebním životě nebudou mít nejjednodušší. Zhlédli se v klasickém heavíku (škatulkáři mě možná budou chytat za slovo, že by se i hrstka powermetalu v jejich tvorbě najít dala), což samo o sobě jim život neulehčí. S jejich nápaditostí je to tak nějak napůl – je fakt, že v tomhle ranku něco nového vymyslet nejde, ale tady nejen že se přežmoulává již tradičně ohrané, ale chybí tu i důraznější snaha vtisknout do již vymyšleného aspoň závan vlastního parfému, o otisku palce nemluvě. A největší mínus – pokud vám ve White Skull neseděl křikloun Gus Gabarro se svým roztřeseným vokálem, tak Jim Over je sice poněkud stabilnější, ale jeden aby dumal, jestli kluci spolu občas nepotrénovali. Marná snaha, kytarista Nicko Nikolaidis, ze kterého tryskají ty nejpozitivnější okamžiky nahrávky, to prostě zachránit nedokáže.
Šestici skladeb kluci spravedlivě rozdělili na studiově nahrané a „lajfky“. Nedokážu odhadnout, jestli špinavý zvuk (bohužel i u studiovek, u živých věcí nemluvě), který se na mě hrne z repráků je zaviněn čistě tím, že EP dorazilo v mp-trojkové verzi, rozhodně do dalšího kola si i tato kapitola zaslouží trochu víc péče. Jak již naznačeno, to, na co Sacred Gate můžou chytat své příznivce, je pozitivně vysmátá kytara, která jednak zvukově krapet vyčuhuje, jednak se ohání sice jednoduchými, ale o to víc do ucha zapadajícími motivy, ke kterým si občas půjčí runningwildovskou neposednost. Poměrně jednotvárný zpěv sice dokáže občas kytaře nahrát (jako třeba ve „Vengeance“), celkově však působí dost jednotvárně a zejména v živých věcech se projevuje ta nervní sulcovitost. Rytmika je sice solidní, takže skladby udrží pohromadě, nicméně nápaditostí taky zrovna neoplývá. „Creators Of The Downfall“ tak zní značně nerozhodně, jako by kluci nevěděli, jestli znít víc tvrdě nebo víc melodicky…
Po třech letech své existence Sacred Gate chystají na začátek příštího roku vydání debutového alba a aktuální EP „Creators Of The Downfall“ má fungovat jako jeho vlaštovka. Je trochu symbolické, že deska vyšla na podzim, kdy zmíněný opeřenec obvykle naší krajinu opouští. Nechci tvrdit, že název tohoto EP sedí na samotnou kapelu a Sacred Gate jsou ještě před vydáním velké desky odsouzeni k „downfallu“, přece jen poměrně vysoký stupeň chytlavosti lze zejména ve studiových písních nalézt. Nicméně podobně znějících a podobně silných (ba i silnějších) kapel se najde i v naší zemi pořádné hejno. Natož pak v rozlehlé Germánii. Uvidíme začátkem příštího roku, ale jak říkám, asi to Sacred Gate nebudou mít nejjednodušší…
|
