Rob Mancini. Říká vám něco tohle jméno? Byť se informační zdroje odvolávají na jeho dávné působení v kapelách Hotwire a Crush, ať hledám, jak hledám, v diskografii jmenovaných ho prostě nemůžu nikde vyňuchat. No dejme tomu, že ti, kteří mají přehled o dospěláckém rocku devadesátých let by mohli něco tušit třeba o jeho připojení se k Hotwire v roce 1994, nebo o albu, na kterém Rob Mancini o rok později spolupracoval s bonfireovským duem Lesmann/Ziller… Ale nechme historii historií, Rob Mancini po letech přichází s albovou novinkou, nazvanou „Rock´n ´Roll Circus“.
Bacha je třeba si dát na dvě věci – tou první je Robova úchylka pro vokál prohnaný přes elektrické krabičky. Nedojde na něj sice zas tak často, ovšem v té jeho pohodové náladě to působí neskutečně rušivě. Tou druhou je úvod desky, ve kterém, pokud se necháte nachytat na pitvořivou rozvernost, budete pak už jen marně čekat na to, kdy Rob začne páchat podobně chytlavé taškařice. Úvodní Intro (schválně píšu s velkým „I“, neboť takhle nějak si představuju dokonalé vtažení do atmosféry a hozené lízátko potenciálnímu posluchači) „Carnival Of Fools“ i následná svěžestí a bezprostředností vonící „hajdy-hajdy- hou-one-two-three-four“ odrhovačka (myšleno v dobrém slova smyslu) dokáží nabudit pozornost na maximum.
Pak však Rob vsadí na převážně loudavější, citlivější či líně elegantní rockovky. Představte si nálady usedlejšího Bryana Adamse či rozvážnějšího Tonyho Careyho (promo materiály hovoří o čemsi jako Bon Jovi, nakopnutých Nickelback…), doplňte k tomu civilní muzikantství, příjemné melodie a hladivý vokál, který se nikam netlačí, neexhibuje, jen si tak přirozeně plyne a rockově houpe a hladí. Pak z toho vykouknou třeba již zmíněnými Bonfire načichlá „Stranger In Paradise“, podstatu desky skvěle reprezentující nenápadná „Weak As I Am“ či dramatičností (byť je dosažena v podstatě s minimální námahou, maximálně pulsuje) nabitá „Too Late To Die“. Zmínit je třeba i cover od Kate Bush „Running Up That Hill“ s výbornými klávesami a bohužel kontraproduktivní elektronikou,či médii protlačovaný hit „Edge Of A Broken Heart“
Rob Mancini je obyčejný chlapík, který dělá obyčejný dospělácký rock, s obyčejně chytlavými melodiemi, který má dobře vyvinutý čich na příjemné hity a mimořádně vyvinutý smysl pro pohodu. Jeho „Rock´n ´roll Circus“ si dokážu i bez přemíry fantazie představit jako ideální nerušivou kulisu v intimním baru, jako muziku na decentně rozjetý mejdan a obstojí (alespoň ve většině položek) dokonce i při soustředěném poslechu. Převážně (s výjimkou báječně rozverného úvodu) poklidná a vkusná pocitovka s občas přiostřenými kytarami. Deska, se kterou mám jasnou představu, co, udolán hektickou dobou. budu tlačit do uší v rockovém důchodu a která mě svým nekomplikovaným muzikantstvím docela důkladně oslovuje i nyní (no jo, já vím, že už dávno nejsem zrovna dorostenec… :-) ).
|
