Film pro pamětníky? Pokud by snad na naše stránky zavítal někdo, kdo pamatuje události druhé světové války, třeba by se mu teoreticky právě teď mohly v hlavě začít probouzet již dávno zapomenuté obrázky. Na scénu totiž přijíždí Katjuscha. Jde sice o kapelu z nedalekých Rakous, ale s pověstným kanonýrstvem Rudé armády má společnou jednu zásadní věc. Doba největší slávy (v případě hudebníků hovoříme o stylu, který provozují) obou zmíněných rozhodně udělá radost staromilcům a modernisté po ní ani neštěknou. V čem však vidím naprosto zásadní rozdíl, je skutečnost, že zatímco před válečnými hračkami se nepřátelé mohli klepat hrůzou na vzdálenost několika kilometrů, dostřel tónů, linoucích se z beden, je nepoměrně kratší, o účinnosti ani nemluvě.
Na svém čtyřskladbovém demu „Heavy Industry“, druhém v historii kapely, nabízí Katjuscha značně omšelou (co se nápadů týká) míchanici všeho možného (klasický heavík, glam metal, hard rock, …), co by se ve finále mohlo slít do konstatování „it´s only rock´n´roll. Výhodou kapely je, že do toho nadšeně mydlí hlava nehlava, nevýhodou pak fakt, že byť nabízí celé čtyři kousky, po čtvrthoďce mi to přijde jako jedna jediná dlouhá záležitost s několika rytmickými změnami. A pokud už snad patříte k milovníkům rockové a metalové historie, a tedy se stáváte potenciálním cílem kapely, přijde překážka největší – svérázně uječený vokál Herwiga Sauberera, jež by se v těch nejvyšších polohách dal využít jako úspěšná ultrazvuková plašička žraloků a v těch „normálních“ zní jednoduše „jen“ protivně.
Kluci se sami orientačně směřují někam k Judas Priest nebo Motörhead – no nevím, snad v nasazení a jednoduchosti by se daly jisté paralely najít. Nedokážu si představit, že by Katjuscha nyní pustila do světa dlouhohrající album. Možná za to hlavně může fakt, že jsem se opakovaně pokoušel najít něco, co by mě na desce bavilo (což se mi nepodařilo, i ta kytarová sóla přestala strašně rychle zabírat), až ta osobní zpruzelost, co na mě vlezla už v průběhu první rotace, jen rostla a rostla. Takže asi takhle – kluky to zjevně baví (je to z desky cítit), mě vůbec. Kde nic není…, není o čem psát. Příště aspoň nějaký nápad, prosím…
|
