Kdeže loňské sněhy jsou… A kdeže jsou časy, kdy Paradise Lost byli progresivní, moderně znějící kapela. Jejich experimenty s dark popem, kdy se jejich sound přiblížil zvuku Depeche Mode natolik, že mohli být považováni za kapelu ze stejného těsta, jejich skalní fanoušci zrovna nevydýchali, vrátila se tato britská pětice kajícně ke svému starému stylu. I když „Host“ mohla na někoho působit jako rudý hadr na býka, rozhodně to byla deska zajímavá a kapele otevřela nové obzory.

Bylo velice zajímavé sledovat kam se Paradise Lost za ta léta posunuli. Od deathmetalového debutu „Lost Paradise“ přes stylotvorná alba „Gothic“, „Icon“ a „Draconian Times“ až právě k chladnému industriálu, který koncem devadesátých let je stále více citelný. S deskami „Believe In Nothing“ a „Symbol Of Life“ balancovali na střence mezi starým doom metalem a novodobější elektronickou podobou. Pak ale své kormidlo otočili prudce do minulosti. A tady podle mě tkví problém.

Ne, že by desky „Paradise Lost“, „In Requiem“, „Faith Divides Us – Death Unites Us“ nebo nejnovější „Tragic Idol“ byly vyloženě špatné. To by snad od nich ani nikdo neočekával. Jenže právě těmito třemi posledními alby už Paradise Lost působí jako revival sebe sama. Přestože nejnovější „Tragic Idol“ je z těchto desek asi nejzdařilejším počinem, stále jej nemůžete stavět do jedné roviny s „Icon“ nebo „Draconian Times“. Paradise Lost jsou dnes starší, unavenější a nápady už nehýří ani jako v době těchto klasických alb, ani jako v době svých největších experimentů.

Najdou se tu výborné skladby. Třeba trojka „Fear Of Impending Hell“, kde Nick Holmes používá svůj civilnější výraz, závěrečná „The Glorious End“, titulní věc a „To The Darkness“. Greg Mackintosh maluje jednu zvukomalbu za druhou, víceméně už upustil od používání klávesových ploch a elektronických vsuvek a daří se mu tak vyvolávat ducha první poloviny devadesátých let, kdy to byli právě Paradise Lost, kteří podnítili boom gothic/doom metalu.

Vše je ale mnohem méně uvěřitelné. Píše se rok 2012 a ne 1993. Paradise Lost, přestože předložili hodně dobrou retro desku, už nemají šanci zaujmout něčím novým. Skladby jsou v pořádku, výkony všech zúčastněných rovněž, ale prostě chtělo by to něco víc. A právě za to, že to „něco víc“ tady chybí, strhávám z konečného hodnocení jeden bod.

www.paradiselost.co.uk

YouTube ukázka - Honesty In Death

Seznam skladeb:
1. Solitary One
2. Crucify
3. Fear Of Impending Hell
4. Honesty In Death
5. Theories From Another World
6. In This We Dwell
7. To The Darkness
8. Tragic Idol
9. Worth Fighting For
10. The Glorious End

Sestava:
Nick Holmes - zpěv
Greg Mackintosh - kytara
Aaron Aedy - kytara
Steve Edmondson - baskytara
Adrian Erlandsson - bicí

Rok vydání: 2012
Čas: 46:15
Label: Century Media
Země: Velká Británie
Žánr: gothic/doom metal

Diskografie:
1990 - Lost Paradise
1991 - Gothic
1992 - Shades Of God
1993 - Icon
1995 - Draconian Times
1997 - One Second
1999 - Host
2001 - Believe In Nothing
2003 - Symbol Of Life
2005 - Paradise Lost
2007 - In Requiem
2009 - Fatih Divides Us - Death Unites Us
2012 - Tragic Idol