Trošku schizofrenní je tahle debutová nahrávka dánských Chainfist. Kdyby udrželi energii, jedinečnost, agresi a nadhled, natlakovaný do prvních dvou kousků, po celou hrací dobu, asi by mi strhali všechny bodometry. Kdybych měl desku hodnotit čistě za šestku skladeb, které se v mých poznámkách ocitly v dolní polovině osobního žebříku, asi by si od Chainfist pes kůrku bral jen s maximálním sebezapřením. A přitom si ve finále řeknete, že se prakticky celá deska nese v konzistentní náladě, je velice soudržná a kluci se svého groove metalu drží velice systematicky.
Čím tedy je způsoben někdy až propastný rozdíl v kvalitě jednotlivých songů? Nejspíš v melodiích, nápadech a jemných náladových odstínech. Jinak vás totiž celou deskou provází v první řadě vytrvale kousavé a agresivní riffování (pokud už dojde na vatu, tak nápadité kytary jsou tím nástrojem, který prakticky kdykoliv i absolutně mdlé písně dokáže vytáhnout nad hladinu), v řadě druhé sebejistý vokál Jackieho Petersona, v třetí řadě hutná a razantní rytmika.
Kdybych měl sestavit propagační EP, našli byste na něm následující menu (bez udání pořadí). „Free Me“, jednoduchou agresivní a energickou vypalovačku se štiplavým vokálem, drtícími riffy a skočným refrénem. „Edge Of The World“, tahavě emotivní hutnou věc s výraznou kytarou a nenápadně příjemným rockerstvím. „Stay“, geniální míchanici nálad, vycházející z melancholicky depresivního úvodu, zvrhlého do šťavnatého nářezu s Jackieho hlasivkami uřvaně vypjatými, masakrózní rytmikou i zdivočelými kytarami. „Carpe Diem“, citlivou balada s intenzitou drsných metallikovských ploužáků.
A jako bonus bych přihodil „In Your Face“, zvrhle přímočarou, jedovatě syrovou rockovku. Bez zbytku alba bych se klidně obešel. Občas jej brzdí těžkopádnost, občas šlápnutí na bludný kořen a neschopnost se vymotat z nenápaditosti, občas přehnaná snaha o barevnost (reprezentativní vzorek ve formě uřvané a porapované „Have You Ever“ je ale jediným kouskem, který bych nejradši vygumoval z dějin hudby natrvalo…).
Celkově vzato je „Black Out Sunday“ bodavá a zneklidňující muzika, dovedně spojující široké spektrum žánrů, lehkým rockem počínaje a nekompromisním thrashem konče. Chainfist žonglují nejen s hudebními žánry, žonglují i s různými náladami a nebojí se experimentovat a riskovat. Samozřejmě, že tahle kombinace s sebou nese i riziko šlápnutí vedle. A byť k němu párkrát došlo, v celkovém součtu ta vytrvale intenzivní nálada a čtyři zabijácké songy hravě kompenzují veškerou vycpávkovou a nerozhodnou vatu.
|
