A sakra. Co napsat o desce, která jede přesně podle učebnice, nijak se nevymyká, vytrvale (snad kromě jedné skoro čtyřminutovky) se drží dávno napsané, milionkrát osvědčené a nespočítatelněkrát ohrané formule a přitom nenabídne žádný zásadní hit, který by se zapsal do zlaté knihy metalu? Třeba, že se to dobře poslouchá. Třeba, že to není vůbec špatné. Třeba že to, co jsem od téhle desky očekával, jsem skutečně i dostal… Vážení přátelé, tak přesně takové je třetí album italských melodiků Mastercastle „Dangerous Diamonds“.
Bližší rozbor by se dal doslovně opsat z power metalového manuálu – Mastercastle umí napsat chytlavé refrény, jejich rytmika je strojově přesná a nemá potřebu s tempem příliš krkolomně experimentovat a měnit jej, kytarista Pier Gonella má patřičně šikovné a rychlé prsty a vytrvale z nich sází svěží riffy, zpěvandule Giorgia Gueglio má čistý a velmi příjemný hlas a tahle kombinace nabízí power metal, sem tam šlehnutý heavíkem, sem tam se otírající o hard rock, natolik nabroušený, aby nespadl do kategorie sladkého holkometalu, ale přitom natolik pozitivní a uzpůsobený Giorgině jemnosti, že vám zářezy do metalové kůže udělá jen těžko.
Je trochu zavádějící, že nejvíce vzruchu udělá jediná skladba, ve které se Giorgia vůbec nedostane ke slovu. Instrumentálka „Blue Diamonds“ se nedrží zaběhlého formátu, skvěle při ní zhoustne atmosféra (nejen díky umění Piera Gonelly, ale i díky výrazným klávesám) a hlavně dokazuje, že i v Mastercastle dříme alespoň špetka snahy po prozkoumávání hranic. Je jasné, že spolehlivě zafunguje nezbytná balada „Lovin´ Me“, odpovídající charakteru desky a maximálně sedící smyslnému vokálu Giorgie.
Z rychlejších věcí bych si dovolil doporučit titulní „Dangerous Diamonds“ s nejzapamatovatelnějším refrénem, výborným kytarovým motivem a vokální jedovatostí (tady je ta parketa pro další vývoj – stačí povedený nápad opepřit citově angažovanějším vokálem či chytře zaranžovanou kytarou a najednou lezou Mastercastle přes průměr) ozdobenou „Take Off“
Maximálně čitelná a předvídatelná (a pokud znáte dva předchozí počiny kapely, platí to dvojnásob) deska, která netuší, co je moment překvapení, nenabízí nic objevného, ale aspoň nenudí. Mastercastle na ní dokazují, že jsou jedni z mnoha, kteří dělají dobré řemeslo, ale na piedestal se sotvakdy postaví. Jejich „Dangerous Diamonds“ určitě stojí za vyzkoušení, jen se nenechte zmást názvem. Kdybych měl parafrázovat, namísto „Nebezpečných diamantů“ by takové „Přátelské korálky“ podstatu desky vystihovalo daleko lépe.
|
