Lze tak nějak považovat za přirozené, že kapely, věnující se folk metalu, obvykle sáhnou po lidových kořenech vlastního kraje. Ačkoliv u Slovinců Avven narazíte na vlivy chladného severu i prosluněného jihu Evropy, ve finále jim z jejich druhého alba „Kastalija“ ta prosluněná balkánská uvolněnost (podpořená měkkou slovinštinou) vyleze – a ve spojení s tím, že Avven nasypali na stříbrný kotouček mimořádně chytlavé a vydařené kousky (snad jen v případě nevýrazné „Hej ti!“ bych se dožadoval ztráty kytičky), stala se pro mě „Kastalija“ jedním z nejoptimističtějších (hovořím nejen o vlastním pocitu z desky, ale i o charakteru hudby Slovinců) překvapení roku.

Hlavním důvodem je fakt, že Avven jsou ohromně barevní, v každé ze svých rozmanitých poloh dostatečně přesvědčiví, vytrvale hraví, nápadití, snadno zapamatovatelní, a přes to jejich deska netrpí žádnou roztříštěností. Namítnete-li, že zároveň jsou občas i přespříliš čitelní a příliš nekomplikovaní, rozhodně nebudu nějak zásadně odporovat, ale schopnost do těch nejprůhlednějších (nezapomínejme, že se Avven drží dávných lidových kořenů) chytlavek propašovat nějaký špíček či fórek je v jejich případě k nezaplacení. Hovořit o nové (slovinské) tváři folk metalu by však bylo nadnesené. Avven prostě využili všechny možnosti, které jim (jeho rozjuchanější větev) nabízí, a přizpůsobili si je k obrazu k svému.

První, čeho si snadno všimnete, je sázka na instrumentální lidovost – píšťalky, dominantní housle i harmonika jsou téměř všudypřítomné a nahrávce dodávají švih, rozvernost i poetiku. Druhá maximálně silná zbraň Avven je vokální rozmanitost – ať se jedná o čistý mužský zpěv, křehký ženský hlas či důrazný šťouchanec v podobě drsného harshování, na všech frontách jde o působivé „instrumenty“ a při vzájemném propletení do chorálů i o nádherně majestátní záležitost. Nepřehlédnete ani náladovou barevnost – od vychlastaných juchaček, přes poetická vyprávění a emotivní citovky až k bezprostředním rockovkám, stále to má hlavu, patu, atmosféru. A poslední kousek do zkompletování kvalitativních puzzlat tvoří melodie, demonstrující schopnost Avven nepřekročit tenkou hranici mezi chytlavostí a vlezlostí.

Vždyť zkuste úvodní veselou putiko-halekačku „Zmaji“ s rozverným housličkovým motivem i klávesovým závanem od Turisas, rozjuchanou lidovici „Ibo“ s jakýmsi Korpivoklaani syndromem v balkánském kabátě, díky nakřáplému pohansky järvelovskému vokálu (v angličtině)strhující skákačku „Tarak“, Hispánskem olíznutou „sPain“ (vtipný název), kontrastní jemnou a emotivní (jasně, může za to hlavně smyslný hlásek zpěvandule Evelyny) „Nuala“č i závěrečnou drsnou dramatickou romantiku „Tornach“, rozhodně nezaváháte.

Lehoučká, uvolněná, prosluněná náladovka, která se (i přes svojí maximální přístupnost) jen tak snadno neoposlouchá. Sálá z ní maximálně dobrá nálada a tak hledáte-li ideální tip (nejen) na pařby v nadcházejícím létě, Aaven nabízí zajímavou alternativu k osvědčeným kapelám veselého folku typu finského lesního klanu či družiny ruské medvědice Máši.

www.avven.com

YouTube ukázka - Zmaji

Seznam skladeb:
1. Zmaji
2. Ros
3. Nuala
4. Vvile
5. Ibo
6. Tarak
7. Hej ti!
8. sPain
9. L.78
10. Tornach

Sestava:
Anam – zpěv, kytara
Evelyn – zpěv
Anej – flétny
Morrigan – housle
Galvin – kytara, harmonika
Ierlath - baskytara
Joc - klávesy
Galvin - bicí

Rok vydání: 2011
Čas: 36:54
Studio: ORK
Produkce: Matej Režek
Země: Slovinsko

Diskografie:
2006 – Panta Rhei
2011 - Kastalija