Možná by mohli být španělští ptáčci Vhäldemar trochu skromnější. U jejich třetího alba „Metal Of The World“ stačilo změnit destinaci na „Europe“, či ještě lépe na „Germany“ (i když je fakt, že i slušná špetka válečníků zpoza oceánu zazní) a mohlo být hned jasné, z kterých že ingrediencí to kluci vaří. Že však nepůjde o předem úplně zabitou záležitost napovídá fakt, že (byť jen v limitované edici) firma StormSpell Records povýšila původně samizdatové vydání téhle desky na regulérně oficiálního pokračovatele dvou energických alb, které Vhäldemar nahráli na počátku tohoto tisícletí.
A pokud jsou mezi námi tací, kteří po poslechu prvního alba si posháněli i druhé, mám pro ně dobrou zprávu. U Vhäldemar je i přes téměř desetiletku mlčení vše při starém. Pro ty ostatní stačí říct jen tolik. Už na prvních dvou albech bylo jasně znát, že tvůrčí tandem Pedro J. Monge – Carlos Escudero mají dokonale najetou diskografii Gamma Ray, Grave Digger, Accept i Manowar (i dalších klasiků) a tahle muzika je zjevně baví. Navíc díky nakřáple uřvaným Carlosovým hlasivkám (vlastně by se dalo říct i imitátorským schopnostem) jsou právě tihle jmenovaní dokonale živnou půdou pro hudbu Vhäldemar. Přidáte-li k tomu vše pozitivní, co vás na hudbě inspiračních zdrojů kdy bavilo, stojí před vámi album „Metal Of the World“. Plné agresivně riffujících kytar, plné dynamické rytmiky, plné chytlavých refrénů, plné těch nejklasičtějších metalových klišé. Přes to všechno, ten zápal, se kterým si kluci tohle album vystřihnou, z nich dělá něco víc než jen pouhý „German revival“. Začnete-li si však dělat poznámky, co už jste kdy slyšeli, asi vyplýtváte slušné množství inkoustu.
Vidím to úplně živě, v jedné lavici sedí repetent Pedro J. Monge spolu s premiantem Hansenem, v lavici za nimi pak výtečník Boltendahl se vzorňákem Baltesem, před nimi krhounek DeMaio. Čtyři posledně jmenovaní se snaží jak o život a Pedro je jak na obrtlíku a co neopíše, to nemá. Ale já to neodsuzuju, koneckonců jsem tímhle způsobem taky ulovil maturitu…, takže je jasné, že ani špetku inovativnosti neobjevíte. Ale pokud vám voní metalová klasika s kořeny především v Germánii, nedělá vám problémy znovu si poslechnout vše již dávno slyšené, v hrudi vám stále bije „metal heart“ a „raise your fist“ je vaše víc než zaužívané gesto, nudit se určitě nebudete.
|
