Až budu na konci roku bilancovat, v kategorii můj největší dluh se kupodivu na prvním místě neobjeví ti šoumeni, ze kterých se mi podařilo vydyndat hypotéku, ale slovenská kapela Rust2Dust. Jejich debutová deska „Daymare“ se mi na stole bez tří dnů válela přesně půl roku a já kvůli kontrastu zasněně soundtrackového intra a následující (převážně) corové (to byl ten hlavní plašič) vyřvávačky „Stay Awake“ stále neměl chuť pustit se nejen do psaní, ale ani do soustředěného poslechu. Moje chyba…, tahle „Denní můra“ se aktuálně prohání u mě v obýváku poměrně často a vytrvale ze mě (hlavně za gradující kvalitu s blížícím se koncem desky) s každým dalším poslechem vytlouká desetinky bodového hodnocení navíc.
Bývalí pohrobci kapely Rumburax se svojí prvotinou to totiž (chytře a přirozeně) hrají na dvě strany. V prvním plánu je moderna a tak příznivcům core či nu-metalu už nejspíš přes sluchovody (třeba i díky předskakování s momentálně hodně diskutovanými Lamb Of God) prolétli. Na straně druhé, agresivní nota není zdaleka to jediné, na co Rust 2Dust mají potřebu přísahat. Množství uvolněně melodických pasáží, příjemně čistý vokál Tomáše Buroně i sem tam progresivnem vonící skok ke komplikovanějším pasážím pak široce otevírá prostor i pro ty, kterým ortodoxní corařina zas tak pod nos neleze.
Jedinými momenty, které bych si z třináctipoložkového menu s klidem odmyslel, jsou bezvýznamná vsuvka „Crawling“ a téměř závěrečné „Outro“ (byť v jeho případě se určitý smysl v předělu mezi skladbou „It´s ok“ a její slovenskou verzí „Kráľ skazy“ najít dá). Naopak za úvodní „Intro“ (byť s následným obsahem desky prakticky nesouvisející) klukům tleskám – v trochu filmově soundtrackovém hávu navozuje velice příjemnou atmosféru a právě pro ty corové nezávisláky může být dost důležitým příslibem.
Následující „Stay Awake“ už pulsuje mnohem důrazněji a i přes úvodní vstup čistého vokálu brzy sklouzne do nátlakové atmosféry, podpořené intenzivní zvukovou hradbou. A zároveň představí tu (dle mého) největší zbraň Rust2Dust – kontrastní symbiózu odlišných vokálních poloh – čistého melodického zpěvu a nekompromisně agresivního řevu. Možná nic nového pod sluncem, ale v případě Rust2Dust to do sebe zapadá jako puzzle. A je pochopitelné, že nejpovedenější kousky se budou z povedené nabídky etablovat podle toho, která z těchto zrovna převažujících poloh (tedy nejen vokálních, ale i hudebních, nicméně ony jdou více méně ruku v ruce) je vám bližší.
Já osobně (coby příznivec melodiky) vsázím především na línou náladu, silnou vnitřní atmosféru, přitažlivou melodii a dokonalost při gradování (na tuhle vlastnost nesmím zapomenout, Rust2Dust s ní zachází velice precizně prakticky na celé desce) v „Dopamine“ – jen doufám, že to, že tahle skladba vyšla již v roce 2010 na singlu neznamená, že současné směřování Rust2Dust míří spíše do těch agresivnějších vod, dále nejchytlavější moment v podobě melodických orgií a sázky na dramatičnost v „Devil´s Whore“ (geniální la-la-la-la motiv) a šťavnatě živelnou skákačku „It´s ok“. Je trochu paradox, že její slovenskou dvojnici „Král skazy“ zařazenou jako bonus do tohoto výběru zahrnu taky (a v celkovém pořadí by předstihla anglickou sestřičku), ale důvod je prostý – slovenčina hudbě Rust2Dust skvěle svědčí a (teď mě nepranýřuje, prosím, já to vážně takhle cítím) dává agresivitě a melodičnosti tvorby Rust2Dust pečeť s vůní (jistě, stylově jsme o pořádný kus jinde, ale tady jde o atmosféru) jedinečnosti staré Tublatanky.
Závěr je jednoduchý – nedělejte tu samou chybu jako já a s ochutnáním Rust2Dust zbytečně neotálejte, jejich „Daymare“ určitě stojí za poslech.
|
