Neodolal jsem a před smolením řádků o desce „Anthology“ pražské kapely Preludium jsem preventivně zapátral po všemožných encyklopediích, abych se vůbec měl od čeho odrazit. Zaujalo mě především vysvětlení, že „preludium“ je odvozeno od latinského slova Praeludere, které znamená hrát před něčím, dnes je však chápáno i jako volná improvizace výkonného hudebníka. No a pak taky hláška, že kapela Preludium vznikla na jaře roku 2003 a v její tvorbě se (prý) mísí tradiční i novější prvky metalu a rocku a důraz je kladen na originalitu a instrumentální propracovanost.
Své elegie nad touto antologií začnu alespoň jedním pozitivním konstatováním – Preludium se lepší. Jejich aktuální sbírka totiž nabízí souhrn všech (pouze s výjimkou patrně instrumentálky „Terminátor“) skladeb vydaných v průběhu sedmi let na třech krátkometrážních nosičích a srovnáte-li tři čtvrtiny (vyjma umírněné položky „Destined“, která by se dala v klidu použít na nezáživné nedělně odpolední čaje) songů z dva roky starého EP „Night & Day“ s čímkoliv na zbytku desky zjistíte, že sice ty poslední dva řádky prvního odstavce jsou patrně psány o nějaké jiné kapele, ale že alespoň Preludium dokázali vytáhnout nohy z absolutně beznadějného bahna. Tam se totiž nacházeli v roce 2003, kdy vyšla jejich EP prvotina „Demolition“.
Pojďme škrtat. V první řadě cokoliv česky zpívaného, neb když na naprosto nenáročné tancovačkové skladby naroubujete ještě neumětelský text (především křiklavý vykřičník v podobě „Rytířů“), může to být fakt jen „zlý a špatný“. Škrt. Tento defekt se alespoň na první ucho podaří zamaskovat angličtinou, na to druhé ale zjistíte, že „Movin´On“, tvářící se dramaticky, strašně rychle vyčichne, příliš hodná „Fair Is Fair“ se díky prapodivnému a nevýraznému zpěvu topí v tuctovosti, utahaná (kapelou často využívaná poloha, snad signalizující příslušnost k temnému gotičnu) „The Show“ trpí neskutečně otravným mašinkovým efektem, „F.F.Y.L“ má pro Preludium typicky těžký zadek a nulovou atmosféru a o „Destined“ již řeč byla. Škrt.
Co nám zbylo? Ze starších věcí šlapavá „Talk Of The Devil“, která, nebýt teatrálně nuceného a přitom jalového vokálu, mohla konkurovat výše již naznačené trojce. Sice krapet s váháním, ale škrt. A zůstaly nám tři skladby z posledního EP. S čistým svědomím vám však doporučím jen „Bloodsucker From Beyond“ (a s přimhouřením oka „Lettin´ Go“ s kapkou jedu – ovšem s nízkou expirací a famózně drsným výkřikem „kumán“ – zřejmě myšleno „Come On“ ), ve které alespoň v nenáročném refrénu znějí Preludium přirozeně. A průměrně. Originalita nulová, propracovanost nic moc. Takže ano, Preludium jsou zralí na to, zůstat Praeluderem pro nekonečný špalír úspěšnějších tuzemských kapel.
Nebudu bádat nad důvodem vydání této, dle mého naprosto zbytečné, desky (na adresu redakce dorazila jen nijak neoznačená topinka, kterou navíc kapela na svých stránkách zmiňuje jen tak mimochodem…). Snad udělá radost alespoň věrným příznivcům kapely, pro mě, jako tvorbou Preludia dosud neosloveného, znamená vlastní gól jako prase. Pokud totiž kapela po necelých deseti letech existence nemá co lepšího nabídnout, než takhle mizerný materiál, tak je asi něco špatně…
|
