Zvláštní cenu poroty slavností vína okresu Vyškov za kladný vztah ke zkvašeným hroznům získává dražkovická kapela Velká Morava, která vám přichází zahrát k tanci a poslechu…
Obávám se, že album „Svět je krásně nasvícený pódium“ si žádnou jinou cenu nemá šanci odnést. Tedy alespoň pokud se bavíme o hudebních kategoriích, potažmo o metalu, což, vzhledem k tomu, že kluci sami svojí muziku pasují do škatule speed-heavy (dle mého poněkud scestně), je na místě. Jenže to, že si rytmika sem tam zasprintuje a kytary mají tendenci kousnout, ještě neznamená, že je na místě ohánět se rychlo-těžko mantinely. Jasně, každý ty hranice máme nastavené jinak, a u mě Velká Morava (při vší úctě k šedinám kapely, která svojí činnost zahájila ještě za socíku) strašně snadno a jednoznačně vklouzla do té nejméně oblíbené přihrádky – tancovačkový bigbít.
Může za to kombinace těchto faktorů – průhledné a pro lidové veselice na míru šité popěvky (čest výjimkám), podobně stavěné (občas až do infantilnosti klouzající) texty, popíkově naladěné hrdlo příliš hodného zpěváka, absolutní absence aspoň špetky metalové špíny, agrese, důrazu v rychlejších věcech a nedostatek atmosféry ve věcech pomalých. A je vcelku jedno, jestli se jedná o část skladeb vzniklých ještě v dávnověku před dlouholetou hibernací, či šestici vzniklou v době nedávné, poté, kdy zbývající zakládající členy doplnila čerstvá rytmika.
Nejlepší okamžiky desky přichází pochopitelně tehdy, když součet procent obsahu jednotlivých výše zmíněných faktorů je nejnižší – „Král čas“ voní zatěžkanou atmosférou, pomalé tempo je příjemně dramatické, textově se kluci nepouští do žádných laciných lízátek, po refrénové melodii se lze důstojně sklouznout, zpěv zní přesvědčivě (a škoda, že u „Hodin“ toho vokálního důrazu není o chlup víc). Tam, kde se součet blíží k hodnotě absolutní, je však docela tristně – říkankově mávátková tleskačka „Můj motor“, kterou si chca nechca nedokážu představit nikde jinde, než po půlnoci na parketu v Horní Dolní za nadšeného ryku ovíněných polomrtvol (citaci famózního refrénu „můj motor je notor, to nemám žádnej traktor, žádná ropná krize ho nezajímá…“ si prostě na podporu výše uvedených šťouchanců nemůžu odpustit). Samostatnou kapitolou pak jsou („doktore, napi sa“) tři moravské (nebo aspoň tak tvářící se) lidovky, oděné do kovové vestičky. Tohle bych viděl jako ideální parketu Velké Moravy, byť u té poslední „Nebudu pít“ šroubovanost textu opět leze za hranice únosnosti, ale díky lokálnímu nádechu jde o omluvitelný poklesek.
Poněkud smutně (hlavně díky úvodnímu sloganu) působí autobiografický cajdáček „Je v nás“ i „ostrá“ záležitost „Přiletěl k nám“, jejíž poetický slaďoučký úvod „doletěl k nám na Moravu, prostě se tu vzal, hlasitý a krásný speed metal…“ je jak ze žurnálu hezky-česky písniček, následný rachot zjemnělý tím podivně hodným vokálem to již nezachrání.
Asi takhle – pokud už o sobě Velká Morava tvrdí, že je metalová kapela, proč jejich „Je v nás“ je proti arakainovské „Ztráty a nálezy“, jejich „Přítel“ proti elánovské „Kamaráti“ a jejich „Přiletěl k nám“ proti metalindovské „Kovový král“ (schválně vybírám songy, která mají jakýsi podobný námětově buněčný základ) jen plytký, nenápaditý bigbítopopík?
Sakra chlapi, proč na desce není skladba „Speed metal“, kterou máte na svém profilu bandzonu? Ta má takový drive, švih a důraz (a dostatečně nabroušeného vokalistu), že vydá víc než celá deska dohromady a jeden má až pocit, že to před těmi dvaceti lety mohlo mít smysl…
|
