Němečtí Dawn Of Destiny jsou dokonalým důkazem toho, že na to, aby se kapela vymanila z davu podobných (a podobně dobrých) spolků se silně melodickou muzikou, musí mít buď geniálně převratný nápad, sakra velkou kliku, nebo vydatnou podporu spřízněného média. Jinak zůstane jen utajeným tipem či veřejným tajemstvím pro omezený okruh příznivců. A přiznám se, že když před dvěma lety proskočila zpráva, že z Dawn Of Destiny odešla zpěvandule Tanja Maul, kterou jsem do té doby považoval za jasného žolíka v řadách kapely, měl jsem obavu, že Dawn Of Destiny si slibnou pozici čekatelů na světovou slávu neudrží a značně si pohorší. Určitému tápání nasvědčovala i epizodka s náhradnicí Monikou Wesely, nakonec v kapele zakotvila Jeanette Scherff a Dawn Of Destiny mohli začít psát svojí novou kapitolu. Byť je to celkem paradox, neboť vokál Jeanette Scherff je hlasivkám Tanji hodně blízký a důrazný energický kopanec a drive do kapely vnesl teprve hostující buchar John S. svojí vydatnou dávkou agrese a dynamiky (uvidíme, zda si jí kapela uchová i poté, co již sehnala stálého člena za škopky).
Letošní album „Praying To The World“ nabízí pozitivně laděný a melodický power metal (nic nového), opírající se o (občas bohužel strašně přeslazené) klávesy s nezvykle roztříštěným stylovým záběrem. Dawn Of Destiny díky trojkombinaci vokálů (jemný ženský, čistý mužský a growling) můžou působit jako méně dynamičtí Amaranthe, díky svému pozitivnímu ladění občas můžou evokovat rozjuchanost Freedom Call, sem tam vsadí na dramatičnost a vychází z toho přesvědčivost Sirenie, občas mají chuť zaplácnout vás v duchu Skylark tunou sladkostí, strhnout vás zběsilou (až thrashovou) energií a sem tam sjedou až k popově laděným melodiím. A byť tenhle spletenec může působit nesourodě a možná by pro zachování spádu a napětí stálo za to i dvě tři nepříliš nápadité skladby vypustit, celková chuť, kterou tahle deska nabízí, je dost vydařená.
Na prvních třech skladbách Dawn Of Destiny plně odkryjí karty. Brutálně devastující nástup v „My Life Lies In Ruins“, tolik nepodobný přátelsky optimistickému světu kapely, sice zjemní nástup kláves i jemné slavičí hrdélko (zase nijak objevné či zásadní, ale do tvorby D.O.D. dokonale pasující), kterému přetlačovaná s hrubým řevem velice sluší, a prakticky až do nadýchaného refrénu i pozitivně hravého sóla si udrží dynamiku a napětí, které nerozhodí ani rytmický zvrat. „The Right Path“ otvírá lehce dramatický á capella motiv s abba-melodikou, ve kterém se závanem pompézní gotiky proplétají duet čistých vokálů, teatrálnost hrubého growlu a chytlavě nadýchaná melodie. Přecukrovaná popovka „Miracles“ s piánem, nevyhnutelně spějící k neškodně rozjásanému refrénu, za který byste kapelu s chutí prokleli… A ačkoliv vás podobnými rozpory a zvraty Dawn Of Destiny protahují systematicky, ono jim to ve výsledku spolehlivě drží pohromadě.
A když nasadí tak těžký kalibr, jako jsou finální proplétané vícehlasy v romanticky melancholické „Misunderstood“, emotivně potemnělá atmosféra v houpavé „Bleeding Me“, razantní dynamiku v hutné „This Aching Heart“ i dokonalou přehlídku všech možností a barev kapely v titulní „Praying To The World“, prominete jim i již naznačené nedostatky.
Dawn Of Destiny nemají ani převratné nápady, zatím jsem si nevšiml toho, že by je kdokoli z mágů, schopných ovlivňovat veřejné mínění měl snahu někam protlačit a nedělám si iluze ani o obrovské klice. Proto ani nečekám, že by měli někdy přepisovat hudební dějiny. Nutno připustit, že nejsou ničím výjimeční a vlastně v každé oblasti, kterou jsou schopní zaujmout, najdete na světové scéně někoho, kdo to buď dělá lépe a nebo to umí lépe prodat. Ovšem když sečtete všechna pozitiva, která na „Praying To The World“ najdete a přimhouříte oko nad jistou (ale o to zajímavější) roztříšeností a budete ochotni tolerovat pár zbytečně přeslazených momentů, vyleze z toho povedená deska, které určitě stojí za to věnovat pozornost.
|
