Je po dešti (a kosové si štěstím pletou noty…), ehm, takhle tedy ne. Je tu Po dešti a s jejich „Beyond The Underground“ se kdesi hluboko v doomově temném podzemí rozprostírá svět melancholie a zjitřených emocí…
Svět, ve kterém hlavní roli kladného hrdiny představuje zpěvandule Jana Zahradníková a v hlavní roli zpátečnického padoucha a největší brzdy fungují naprogramované placaté bicí (které naštěstí mlátí přes uši jen v momentě, kdy se dostávají do popředí, nejsou-li demonstrativně vytažené, zas taková tragédie to není). Mezi těmito dvěma limitami se pak pohybuje svět After Rain, který se ukázal i přes ten téměř vytrvale posmutněle-potemnělý nádech být až nečekaně pestrý. Díky řadě různobarevných hlasivek, díky smyslně účelnému užití pro metal ne zcela typických nástrojů (smyčce, píšťalky), díky bohatému využití kláves, díky stylově soudržné nevázanosti.
A vlastně ta stylová nesourodost může být tím rozhodujícím kritériem pro vaše celkové hodnocení. Pokud je vám bližší křehký ženský vokál, atmosférické vokály, houpavě romantická melodie, decentně nabroušené kytary, efektní smyčce a vzdušné píšťalky, zajásáte při úvodní „The Visioner“. Pokud vám voní tahle kombinace s přídavkem intenzivně emotivního mužského zpěvu, zamnete si ruce u „Reverse Side Of My Heart“. Upřednostňujete-li melodické hitovky, hlavní kandidát na desce je od Marca Bolena vypůjčená přímočará „Children Of The Revolution“ s hutnou náladou a nejzapamatovatelnějším refrénem, vytrvale prolínající optimistické a vážnější motivy a těžící z přitažlivé flétny.
Je paradoxem, že jsem před zasunutím cejda do přehrávače měl obavu z případné utahanosti melancholických melodií, nakonec na mě nejvíc zapůsobily právě vláčné skladby, ve kterých za a) houpavá laskavost, křehkost, melancholie, romantika a bohaté klávesy hrají zásadní úlohu, za b) dominuje podmanivý Janin vokál („Wild Awake“ a „Your Farewell).
Dáváte-li přednost agresivnější notě, je tu pocta pro R. J. Dia s exhibicionistickým vokálem Radka Popela „Save The Dead“, po předchozím jemném slovíčkaření značně zemitá a intenzivní, případně (pro mě nejhůř skousnutelná) chaoticky uřvaná, blackově potemnělá čtyřvokální skládačka, tvořící důkladný kontrast ke zbytku desky (nebýt navolňujících kláves a ženských vokálů, řekl bych naprostý kontrast).
Já si tímhle CD hlavně splnil svůj sen, natočil jsem si desku podle mých představ s mými oblíbenými muzikanty, konstatoval mezi čtyřma očima a dvěma klávesnicemi o tomhle studiovém projektu vrchní principál spolku After Rain a můj pisálkovský kolega Venca. A byť podobná prohlášení občas nebývají zárukou poslouchatelnosti (především proto, že jejich autoři mívají tendence točit stylovým kormidlem zásadně jinam, než u nich bývá zvykem, což u Vency Votruby v kontextu jeho tvorby zrovna dvakrát neplatí), v případě „Beyond The Underground“ můžu tenhle splněný sen všem milovníkům atmosférické muziky s čistým svědomím doporučit.
|
