Když se jeden zahloubá do historie kaliningradské kapely DeformitY (tedy pouze za předpokladu, že onen šťastný jedinec je mimořádně jazykově zdatný, a nebo si, jsa dříve narozený, pamatuje ještě nějaké to slovíčko ze školní ruštiny), možná trošku zapochybuje o tom, že kluci mají jasno v tom, co vlastně chtějí hrát. V roce 1994, když začali společně notovat, věnovali se death metalu. Pak si dali dvouletou pauzu, aby se zkusili vypořádat s vlivy prog metalu a svou několikaletou progresivní kapitolu uzavřeli čtyřskladbovým demem, aby se v roce 2009 vrhli na thrash metal a v letošním roce vydali album „When Tomorrow Comes“ (úplnost historie a diskografie bez záruky). A přes to, že ty zjištěné historické události ničemu podobnému nenasvědčují, vypadla z nich zatraceně silná kolekce.
DeformitY můžou stavět na perfektně zvládnuté základní thrashové abecedě – mají velice důrazné, ultrarychlé a barevné bicí i ostré a nekompromisní kytary, pohrávající si s řadou interesantních motivů i chytlavých riffů. Mohou se pochlubit neutuchající záplavou melodických nápadů, intenzivní nasazením i nevyčerpatelnou zásobou energie. Charakterizuje je vytrvalá rytmická nestálost, kterou (i přes to, že jejich hudba není kdovíjak složitá) si zajistí trvalou posluchačovu pozornost. Dokáží si pohrávat s nakažlivou širokou škálou emocí - chtějí-li být poetičtí, spolehlivě vás zklidní i rozněžní, chtějí-li být vzteklí, budete s nimi zuřivě skřípat zubama, chtějí-li být agresivní, bude agresivita lomcovat i s vámi. DeformitY mají v žilách klasickou starou thrashovou školu, a byť se odvolávají na řadu světových thrashových veličin, za všechny inspirační zdroje jmenujme tu zásadní – Metallicu (v dávných barvách, vrcholících v černočerném odstínu). K té mají blízko nejen, co se hudebních nápadů týče, ale navíc jejich hlavní eso v rukávu, kytarista Alexandr Garšin, má hlasivky seštelované takovým způsobem, že vás nejednou napadne, jestli třeba Hetfieldův táta neposlal z Ameriky nějaký genetický pozdrav i na matičku Rus.
„When Tomorrow Comes“ je velice konzistentní kolekce. Mezi devíti songy se nenajde jediná chvíle, kdy by DeformitY zvadli, nudili či otravovali, a to i přes to, že téměř celá deska jede prakticky neustále v jednom svižném a útočném duchu.
Kterákoliv skladba může fungovat jako dokonalý reprezentativní vzorek, můj favorit je však jasný – „The Life Is Better Than Love“, ve které DeformitY nabídnou od všeho kousek. Emotivní baladický úvod, řádně nabroušený nástup, sekané tempo, vypjatý podmanivě charismatický vokál, skvělé kytarové vyhrávky, silná melodie, spousta nálad a zvratů…, prostě excelentní práce. Ostatní skladby jsou sice méně pestré, ale rozhodně ne méně povedené, jde jen o to, jestli vsází víc na agresi nebo na melodii.
Za mého mládí se o Rusku (tehdy Sovětském svazu) mluvilo jako o zemi, kde zítra již znamená včera. „Když zítřek přichází“ je vlastně takovým symbolickým názvem. Deska je zahleděná do historie melodického thrashmetalu a přitom tyto „včerejšky“ znějí velice čerstvě, aktuálně a přitažlivě. Nemám po ruce lepší rezultát, než chválu vypůjčenou z úst sovětských vojevůdců:„Óčeň charašo, molodci!“
|
