Stvořit letošní bilanci byl pro mě opravdu náročnbý proces. Kapely sice vydávaly jednu skvělou desku za druhou, přesto mě žádná neuchvátila natolik, abych ji hodnotila bodování nejvyšším, takže obsadit prvních pár příček byl opravdu oříšek a zároveň podělit všechny ostatní pozice dalšími skvělými deskami, kterých naopak vzniklo nesčetně. Takhle prosím vypadá to, co mě letos zasáhlo nejvíce.



Desky roku:
1. ELVENKING – Era
Perfektní kombinace všeho, co dělá elvenking Elvenking – melodie, trocha folku, trocha akustiky, jako kdyby z každého předešlého alba namíchali něco, paráda!


2. FREEDOM CALL – Land of the Crimson Dawn
Entuziasmus čiší prakticky z celé desky a poslech „Land Of The Crimson Light“ je zábava od začátku do konce. A to je přesně to, co od Freedom Call očekáváme.


3. AVATAR – Black Waltz
Black Waltz je poměrně temné, ale zároveň melodické a chytlavé album, které dokáže zarýt své drápky hluboko pod kůži



4. SISTER SIN – Now And Forever
Sister Sin nejen pokračují ve vyšláplých kolejích předchozí desky, zároveň přidávají něco víc, co se kytar týče, tedy melodičtější refrény, také víc čistého zpěvu, což připomíná vylepšenou kombinaci dvou posledních desek.

5. SABATON – Carolus Rex
Carolus Rex rozhodně patří ke špičce toho, co kdy Sabaton napsali, má z devadesáti procent přesně to, co se od nich očekává, plus ještě něco navíc.


6. SECRET SPHERE – Portrait of Dying Heart
Vynikající deska, výborný zpěv, parádní instrumentální pasáže.




7. DELAIN – We Are The Others
Téměř každá skladba na albu dýchá jedinečnou atmosférou a Charlotte už v písních nepůsobí jako vyjukané děvčátko, ale jako smyslná a sebevědomá žena.


8. CRIMES OF PASSION – To Die For
Nádherná příjemně poslouchatelná záležitost.




9. CIRCUS MAXIMUS – Nine
Dokonalý zážitek, úchvatný vokál a vynikající progresivní melodie.




10. KISSIN DYNAMITE – Money, Sex & Power
„Money, Sex & Power“ je velmi nápaditá a povedená deska, která rozhodně stojí za poslech kvůli sedmi výtečným a jedné dokonalé skladbě a nepřekvapivě se staví do pozice nejlepší nahrávky nových vyrůstajících rockových hvězdiček.

Koncerty roku – řazeno abecedně:
Alestorm – Metalfest – „We are Alestorm and you are shipwrecked!“ Od svých počátků udělali Alestorm neuvěřitelný skok kupředu. Z věčně ožralých mladíků, kteří sotva zahráli akord, se stali profesionálové, jejichž hudba i show jsou tu od toho, aby pobavili a kolikrát tak předčí daleko nudnější, přesto hudevně vyspělejší, kapely. A na Metalfestu se do toho piráti opřeli s pořádnou vervou.
Amaranthe – Rockstad Falun – Amaranthe se v této bilanci objevují spíše do počtu. Jakoliv se stali jednou z mých nejposlouchanějších moderních kapel, nebýt toho, že jsem potřebovala vyplnit deset políček, by na ně asi řeč nepřišla. Zároveň ale jejich show na Rockstadu byla svěží a zábavná, takže si sem svou cestu mezi jinými kapelami, které jsem letos shlédla, přeci jen našli.
Engel – Praha – švédská partička okolo kytaristy In Flames, ale bez kytaristy In Flames za podívanou stála. Bylo to mé čtvrté live setkání s touto formací a rozhodně nejlepší. Dlouho už jsem se na koncertě tak dobře nebavila, jako když miniaturní Kain ovládli tihle Švédové.
Freedom Call Kaufbeuren – Co dodat? Freedom Call patří k těm nejzábavnějším live speed/power kapelám, na které narážím. Je jedno, kolikrát je vidím, vždy je to zážitek, pokud jim neubližuje například zvuk.
Gotthard – Praha
Dokonalý zážitek, který místy vháněl slzy do očí.
Kamelot – Masters of Rock
Kapelu jsem do té doby nikdy neslyšela ani z desky a koncert na Mástru mě naprosto uchvátil.
Leprous – Praha
Kapela, která ví, jak ovládnout pódium. Jejich koncert je vždy skvělým zážitkem.
Malrun – Praha – jedna z těch kapel, na jejichž koncertě se ocitnete pouze proto, že jste dorazili na headlinera a od kapely neslyšeli ani notu a odcházíte s tím, že si jejich desku za každou cenu musíte sehnat a příště zase vyrazit na jejich koncert
NeonFly – Rockování – relativně mladí Britové, jimž nechybí nadšení, akce a chuť představovat světu svůj styl a touha dobývat světová pódia. Rozhodně na to mají, stačí jen jim věnovat chvilku pozornosti a nejen na Rockování, kde setřeli téměř všechny české kapely jako je Venefica, či Matahari, se dokáží směle postavit i vedle světových jmen, což se, doufám, potvrdí na následujícím Matsres of Rock!
Powerwolf – Berlín, C Club – tuhle vlkodlačí smečku jsem za poslední rok a půl viděla nesčetněkrát a během roku 2012 dokonce čtyřikrát, je tedy k podivu, že se do bilance nedostalo víc jejich koncertů. Jenže je třeba dát prostor i jiným kapelám a co se Powerwolf týče, z jejich koncertu, ať už je odehraný v malém klubu, či na velkém festivalovém pódiu, člověk musí pokaždé odcházet nadšený. Vždy se jedná o živelou a aktivní show a operní pěvec Attila Málokdy netrefí notu.

Objevy roku:
HANNIBAL – britská progresivní kapela, která se letos vytáhla se svou debutní deskou Cyberia.
CIVIL WAR v čele s charismatickým hlasem Nilse Patrika Johanssona tvořená z renegátů od Sabaton se vytasili s EPčkem Civil War, které už letos na jaře bude následovat napjatě očekávaná dlouhohrající placka.

Propadák roku:
GRAVE DIGGER – Clash of the Gods
Není to až takové zlo, se kterým se minulý rok pyšnili Edguy, pořád patří ale mezi ty nejslabší desky, které původně slibovaly něco jiného. Na nové Grave Digger jsem se velmi těšila, ale po pár posleších se potýkala s velkým zklamáním. Snad alespoň naživo se v Matrixu zase ukáží se vší parádou.