Jako kapela dvou tváří na mě působí kladenská punkrockovka Falešný Obvinění. Když se kluci pustí do kritiky současných poměrů, jsou velice přesvědčiví, dospělí a přitažliví a člověk snadno pomine drobné šotky. Když se uchýlí k nezávazným tématům, jsou najednou jednou z mnoha obyčejných a jako vejce vejci podobných si (jasně, barva, velikost ani tvar ani u tohoto živočišného produktu nejsou přece stoprocentně identické) punkrockových kapel. A přitom jejich muzika, ať už jde o Jackyla a nebo Hyda, má pořád víceméně jeden a ten samý ksicht – přirozeně melodický a skočný punk.
Bez čeho bych se na desce obešel, jsou úvodní „Náš sen“ a závěrečná „Naše muzika“. Jsou to přesně ty songy, ve kterých se Falešný Obvinění zabývají vlastní autobiografií a jako by jim v těhle chvílích o nic nešlo. Schází jim jinak všudypřítomná potřeba tlačit na pilu a znít přesvědčivě a varovně. Tady jde jen o prostou uvolněnou rekapitulaci událostí, která v komparaci s „problémovou“ částí desky je poněkud prázdná. Zbytečné je i instrumentální (navíc lehce vypůjčené) „Outro“, náladově podobné již zmíněným skladbám, ochuzené i o textovou složku. Jako pomyslné uzavření knihy problémů mohlo být funkční, pokud by to byla bezbonusová definitivní tečka. Na pomezí pak stojí chlastací hymna „Corrado“, věnovaná zřejmě sosací základně kapely – byť opět jde o nenáročnou a nekomplikovanou halekačku, refrénu nelze upřít animální chytlavost. Tohle je kompletní výčet momentů, díky kterým bych neměl potřebu se k Falešnému Obvinění vracet, neb stejně znějících spolků je vážně hromada.
Jenže je tu zbytek (a zbývají nám ještě další dvě třetiny) alba. Pokud bych na něm chtěl hledat chyby, ani tady by to nebyl problém. Hudebně se jede ve stále stejných oježděných kolejích, sporadický odskok kamsi ke skáčku, přetlak energie, zavánějící corem, nebo až téměř písničkářské uvolnění osvěží, ale trasu nezmění, zvolnění tempa a rozkolísaný zpěv v baladické části „Vzpomínek“ jsou příliš utahané. S mateřštinou občas kluci zacházejí trochu macešsky, ovšem nutno uznat, že podstatnější než logické textování je samotný obsah sdělení.
A věřte mi, že ať už se kluci pustí do pranýřování životních podmínek zvířat v cirkuse, katastrofálního stavu přírody, paralely na poměry u Fritzlů, stavu současné společnosti či jakéhokoliv jiného problému, jejich muzika rázem vytrčí ostny, nabere hodně dramatický odstín a v kombinaci s chytlavými refrény a explozivní energií je to přímo zabijácká kombinace.
Pokud kdysi platilo, že z punku má smrdět názor a revolta, tak Falešný Obvinění po většinu desky tenhle požadavek stoprocentně splňují. Díky tomu, že (a jsme zase u toho, že dobře zahraný melodický punk v sobě má přirozenou přitažlivost) nabídnou i řadu chytlavých motivů, energii, drive a přímý tah na bránu. Třetí deska kladeňáků u mě míří do první ligy.
|
