Česká banda Alkehol oslavila v loňském roce 20 let činnosti a k tomuto výročí fanouškům nadělila výběrovku s názvem „20 let na tahu”. To ji však neodradilo od toho, aby na konci roku vydala i regulérní studiové album. Nástupce alba „Pojďme se napít" z roku 2010 dostal název „Do bezvědomí” a přemýšlím, zda toto album dostalo název po jedné ze skladeb, nebo ho kapela použila i k popisu celé desky, neboť Alkehol jede na plný plyn a může vás skutečně dohnat až do bezvědomí.
Představu o nové porci skladeb má snad každý fanoušek dávno jasnou. Opět se dočkáme řady klasických hitů, které se skvěle poslouchají a na koncertech se bez debat zařadí mezi známé alkeholické pecky. Nikdo snad změnu stylu neočekával, neboť Alkehol má od svého vzniku jasně stanovenou lajnu, ze které uhýbá pouze u některých skladeb ("Než půjdeme k čertu", "Až se vrátím", "Den už končí"...) a když se to líbí jak kapele, tak i jejím fanouškům, tak proč to měnit? Je sice fakt, že téměř u každé nové skladby máte pocit, že jste ji už určitě někde slyšeli a nezarytému fanouškovi mohou jednotlivé písně často splývat, ale u tohoto alba se to dá ještě (s přimhouřením oka) zkousnout. Ano, nového alba se to samozřejmě týká také, ale na druhou stranu se tak skvěle poslouchá a dodává tak pozitivní náladu, že to klukům rád odpustím. Ale jak se říká „všeho s mírou”. Nevím, zda tento scénář vydrží klukům i nadále.
Album začíná typicky svižnou věcí „Jízda králů”. Během několika sekund každému dojde, že Alkehol neuhnul stranou opravdu ani o metr. Opět se dočkáme chytlavého refrénu, tvrdých riffů, typicky plechově dunicích bicí a to vše je obaleno (pro Alkehol typickými) zřetelnými melodiemi. Už na bonusové skladbě „Pirátská" z výběrové desky bylo zřetelné, že kapela využívá více chorálů, které jí moc sluší, a navíc je používá přesně v těch momentech, kdy opravdu skvěle pasují do atmosféry dané skladby. Ano, je pravda, že sbory jsou slyšet na každé desce, ale tentokrát zní jinak a o tom se přesvědčíte právě již v úvodní skladbě. Titulní „Do bezvědomí” patří na nové desce spíše do průměru, ale opět musím přiznat, že když se v druhé sloce ozvou drtivé riffy ve spojení s Herešovým typickým hlasovým výrazem, tak mi rockové srdce chrochtá blahem - tohle prostě Alkehol umí! Třetí „Bičem je budeme hnát” je svižná záležitost, která si může podat ruku např. se skladbou „S chlastem se nesmíš srát” z minulého alba. Opět se jedná o rychlou pecku s hitovým refrénem, která bude na koncertech jasnou tutovkou. Dodám, že v podobném stylu jsou i skladby „Štamgasti”, „To bude rána” „Zase tejden v prdeli” či „Táhne ze mě chlast”. Věnovat se každé skladbě zvlášť je v tomto případě opravdu zbytečné, neboť mají téměř identickou strukturu a budete si je muset poslechnout opravdu důkladně, abyste je od sebe pořádně odlišili. Přiznám se, že když si jednu z nich náhodně pustím, tak musím přemýšlet nad tím, která skladba právě hraje a to mám novou fošnu skutečně naposlouchanou.
Prvního mírného zpomalení se dočkáme s „Co nás nezabije, to nás posílí”, která mě upřímně rozesmála, neboť má refrén téměř totožný s „Je nám fajn” z legendární desky „S úsměvem se pije líp”. Opět se dokazuje, že tyto nedostatky kapela neřeší, ale podle mého názoru je to škoda, protože Alkehol je v naší zemi zaběhnutá značka a tohle by se profesionální a úspěšné kapele stávat prostě a jednoduše nemělo. Ačkoli se nejedná o špatnou skladbu, tak ten refrén je do uší bijící. Velmi milé překvapení však přichází s „Víc než dokážu vám říct”. Tento hit stále více a více nabírá na své chytlavosti a doporučuji si při závěrečném refrénu dát volume silně doprava!
Mám u ní stejný pocit jako u skladby „Na konec světa” z minulé desky. Následující „Nebe je modrý” svým názvem poukazuje na pomalejší věc, ale chyba lávky. Jedná se opět o tradiční (kolikrát to slovo již píši?) skladbu, která neurazí, ale bohužel ani nenadchne. Na závěrečnou „Zlatej grál” jsem slyšel z mnoha strach jen samou chválu, ale mně se pod kůži nezaryla, a přestože se jedná o poměrně zdařilou skladbu, tak se okolo ní spíše udělal jen obrovský humbuk. Na desce jsou, dle mého názoru, zajímavější kousky.
Co říci závěrem? Alkehol nám připravil další porci (tentokrát však s krátkou stopáží) nových skladeb, které nepřekvapí, neurazí, ale opět nám zpříjemní náladu a mnohým dají určitě chuť na tekutý chléb národa našeho. :-) Zvuk alba se nijak zvláště od minulé desky neposunul, což mě trochu mrzí, neboť v minulosti měla alba vždy jinou atmosféru (stačí porovnat „Odpočívej v pokoji” a „100 %” nebo „Už se to smaží a peče” a „Kocovina”). Texty mě mírně zklamaly, protože nejsou tak pestré a zajímavé jako na minulé fošně, ale najdou se i světlé výjimky („Víc než dokážu vám říct”, „Zlatej grál” či „Bičem je budeme hnát”). Album „Do bezvědomí” je stručně řečeno klasický Alkehol v roce 2012-2013 a vzhledem k tomu, že mám tuto kapelu rád již od svého dětství, tak jim dávám bodík navíc i z milé povinnosti.
|
