Brňáci (a Rajhraďáci a Blanečáci) Emotional Crime sami sebe označují visačkou hard rock, a vzhledem k tomu, co po dvouleté existenci zaznamenali na svém loňském demu „Outside The Rain“ je vidět, jak variabilní tahle škatulka může být. Ale upřímně řečeno, nechtěl bych být tím, který musí za každou cenu stylově co nejpřesněji Emotional Crime zařadit. Jejich hudební barevnost a rozmanitost je poměrně značná a vyplývá z ní i jedna z potenciálních slabin desky - jistá roztříštěnost.
Ovšem pokud jste schopni vstřebat fakt, že v rámci sedmipísňové kolekce uslyšíte až filozoficky-etnické emotivní rozjímání, vlivy taneční muziky, power rockovou melodiku, citlivě obnažené písničkářství, či starogotické nálady (a přihoďte k tomu ještě i jazykový minibabylon čeština, angličtina a hindština), přestává být tahle rozmanitost – roztříštěnost (nehodící se škrtněte) na škodu. Emotional Crime totiž mají k dispozici jednoho a půl velice silného žolíka, kterým jsou schopni nahrávce vtisknout ucelenost. Tím jedním je smyslně variabilní a velice přitažlivý (a pokud bych měl pátrat po původu názvu kapely, pánové odpustí, ale začal bych právě od hrdélka zpěvačky) vokál Jany Ondrouškové, který „Outside The Rain“ sjednocuje. Tou půlkou je pak pohoda, uvolněnost, nadhled a bezelstná (někdy až postupově naivní) upřímnost, která ze skladeb dýchá.
Bez ohledu na odstín na mě daleko víc zabírají momenty, ve kterých u Emotional Crime pulsuje život. Ať už to je závěrečná „Camouflage“, díky dusavě temné rytmice a vokálnímu příspěvku Jana Zerzánka (vokální dialogy kapele velice sluší) lehce evokující britské milosrdné sestřičky (byť tenhle dojem živě sólující kytara a vše projasňující Janin hlas stírají), razantní „Frosty Feel“ s optimistickými klávesami a melodickým sladce chytlavým refrénem v duchu liberecké Calathey či šlapavě jednoduchá „Idola Fori“ s kousavým textem a skvělou hlasovou ekvilibristikou. U pocitovějších záležitostí mi (bez výjimky) schází trochu víc napětí, vzruchu a hloubky. Možná je to tím, že procento těchto skladeb je na desce dost vysoké (ale
vezmu-li jednotlivě třeba písničkářskou „Rain“ s jejím závěrečným obživnutím, je vidět, že ta přitažlivost i emoce tam prostě jsou) a tím se trochu rozmělňuje jejich křehká zasněnost, možná je to tím, že emotivně nejsme naladěni na úplně stejnou notu, takže tahle část desky mi chlupy na rukách ne a ne postavit. Nicméně platí, že ani v jedné položce Emotional Crime nesklouznou pod laťku „velmi příjemná muzika“.
Citově zločinné písně jedinečné atmosféry, balancující uprostřed protikladných prvků. Tak zní autocharakteristika tvorby Emotional Crime. A představte si pod tím, co chcete :D. Za sebe říkám, že Emotional Crime bezezbytku splnili to zásadní, co od začínající (ale vlastně od jakékoliv bandy, u které hledám důvod k tomu, sáhnout po jejich muzice opakovaně) kapely očekávám – zajímavé nápady, dobré provedení a nezbytný háček (v tomto případě zpěvandule Jana) pro uši, kterážto kombinace má potenciál vytáhnout kapelu z obyčejného průměru. Moc příjemná deska.
|
