Popularita švédských Sabaton u nás rapidně stoupá a vypadá to, že se asi jen tak nezastaví. Ještě dnes mám v živé paměti loňský ročník Masters of Rock, kdy si Joakim podmanil bezmála dvacet tisíc nadšených fanoušků. Zpráva o tom, že se tato energická kapela do ČR brzy vrátí, mě tedy rozhodně nepřekvapila. Ovšem, že tato návštěva bude hned trojnásobná a že je ještě k tomu doprovodí švýcarští Eluveitie, to muselo potěšit nejednoho metalistu.

Po prvních dvou zastávkách, kdy se švédská hvězda představila nejprve v Praze a ve Zlíně, se veškeré dění přesunulo do Plzně. Zájem o lístky byl i na západě Čech velmi vysoký, a tak není divu, že celá akce nakonec proběhla ve větších prostorách Kulturního domu Peklo. Jako první se v ten večer představila nadějná maďarská formace Wisdom, která zde prezentovala své aktuální album „Judas“. Plzeňské publikum bylo evidentně natěšené, a tak hned v úvodu vytvořilo skvělou atmosféru. Kapela se jim za to odvděčila velkým nasazením a naservírovala tu nejtypičtější podobu power metalu, plného zpěvných a chytlavých refrénů. Všechny přítomné asi nejvíce potěšila cover verze písně „Wasted Years“ od Iron Maiden, mě ovšem zaujaly i jejich autorské skladby. Do paměti se mi asi nejvíce zaryla chytlavá píseň „Live Forevermore“ nebo autobiografická skladba „Judas“. Maďaři se zkrátka za své půlhodinové vystoupení nemusí stydět.

To folkmetaloví Eluveitie měli zcela jinou pozici. Potkal jsem totiž hned několik lidí, kteří se nejvíce těšili právě na ně. Švýcaři se však museli obejít bez své zpěvačky a hráčky na niněru Anny Murphy. Kapela tedy musela svůj setlist poupravit a vsadit vše na growling Christianna „Chrigela“ Glanzmanna. Jejich koncert tedy rázem dostal silný „deathový“ nádech, ale nutno říct, že to mnoho lidem nevadilo. Mně osobně však ženský prvek chyběl dost, protože vždy jejich hudbu zajímavě osvěží (viz jejich poslední vystoupení na Masters of Rock). Uznejte sami, že třeba taková „A Rose For Epona“ by se do koncertního repertoáru perfektně hodila. Kapela se přesto prezentovala s velkou dávkou energie a všechny skladby zahrála se stoprocentním zapálením. Já osobně jsem si nejvíce užil instrumentální vyhrávky, kde mohly vyniknout všechny jejich folkové nástroje. Ty jsou zejména na nejnovější desce „Helvetios“, která logicky dostala největší prostor, velmi přitažlivé. Zazněla tak třeba moje oblíbená „Luxtos“, titulní „Helvetios“ nebo zběsilá „Havoc“, u které navíc proběhl i pověstný „circle pit“. Chybět samozřejmě nemohla ani všemi milovaná hitovka „Inis Mona“. Eluveite zkrátka většinu lidí výrazně potěšili.

Těm už stačilo k dokonalému štěstí jen jediné – Sabaton. Ti se objevili na pódiu až po několika po sobě jdoucích intrech, během kterých fanoušci své modly hlasitě vyvolávaly („Ještě jedno pivo!“). V jejich hlavách se totiž ještě určitě odehrávalo ono vystoupení ve Vizovicích, z něhož jsem sice v porovnání s ostatními podobné nadšení nesdílel, moje zvědavost však byla zhruba stejná. Klasický úvod „We are Sabaton and this is Ghost Division“ nastartoval další velkolepou show a tentokrát do té „mánie“ Švédové vtáhli i mě. Oproti červencovému vystoupení totiž kapela působila daleko víc sehraně. Změna v jejich sestavě je podle mě stále velmi citelná, ale v Plzni to mělo jakýsi svěží náboj. Možná to bylo i díky přítomnosti hostujícího bicmana Snowy Shawa, který zužitkoval své bohaté zkušenosti z kapel jako Dimmu Borgir, King Diamond či Dream Evil. Největším tahounem byl ale samozřejmě Joakim Brodén, jehož showmanství asi jen tak neomrzí. Není to sice žádný velký zpěvák, ale díky své osobitosti patří k nejvýraznějším frontmanům na metalové scéně. Na koncertních pódiích se navíc cítí jako ryba ve vodě, a proto se veškerá pozornost soustředí právě na něj. Jeho hyperaktivitu navíc osobně sledovala i jeho česká maminka (což Joakim i vtipně okomentoval: „Maminka is watching.“) K mé spokojenosti navíc přispělo i povedené sestavení setlistu. Asi nejvíce potěšily písně z nejnovější fošny „Carolus Rex“. Obzvlášť bych vyzdvihnul skladbu „Gott Mit Uns“, u které se doprovodných vokálů zdařile chopilo kytarové duo Chris Rörland a Thobbe Englund. Největším překvapením se však stala starší záležitost „The Hammer Has Fallen“ z alba „Metalizer“, u níž si Joakim mohl připomenout tehdejší éru, kdy ještě obstarával klávesy. Za ně si tedy sednul i v ten večer a musím říct, že tato skladba celý koncert zajímavě zpestřila. Sabaton tak vlastně pečlivě projeli svojí diskografii, z níž vynechali jen předchozí počin „Coat of Arms“. Naopak z desky „The Art of War“ zazněly až čtyři skladby, z těch starších se samozřejmě nezapomnělo na povinnou skákačku v podobě „Primo Victoria“.

Celý večer utekl poměrně rychle a jsem si jistý, že z něho drtivá většina odcházela s úsměvem na tváři. Sabaton opět předvedli velmi energické a zábavné vystoupení, na které se bude dlouho vzpomínat.
Setlist: Ghost Division, Gott Mit Uns, Carolus Rex, Poltava, Cliff of Gallipoli, Attero Dominatus, The Hamner Has Fallen“, 40:1, Swedish Pagans, En Livstid i Krig, The Lion from the North, Far from the Fame, The Art of War, Primo Victoria, Metal Crüe