Při poslechu „9 Sins“ amerických thrasherů Taunted jsem si tak nějak mimochodem vzpomněl na podvečer, kdy nám třídní pyroman a experimentátor v jedné osobě slíbil velkolepé představení s třaskavinou vlastní výroby, kterou se chystal veřejně odpálit a sliboval i dalekosáhlé následky. Z jeho lektvarů vycházely jen různobarevné čmoudíky a decentní pšoukance. I přes to, zábava se protáhla až do černočerné tmy a celkem jsme se ten večer i pobavili. Ale exploze se ne a ne dostavit… A takhle nějak to mám i s „9 hříchy“. Individuální výkony jsou o pořádný krok před celkovým kolektivním vyzněním, intenzitu kopance, který vám uštědří při prvních tónech desky už Taunted nedokáží zopakovat a i přes to, že deska nenudí, jen těžko vám v hlavě natrvalo uvízne (kromě kupy vychytaných riffů) víc jak jeden – dva refrény.
Historie kapely se začala psát již před třiceti lety, když si - v Taunted stále aktivní - parťáci Joey Genoni (kytara) a Jacques Serrano (mikrofon), v té době společně působící v kapele Annihilation, sehnali další kumpány, se kterými se během následujících čtrnácti let prokousali přes dvě dema a jedno EP ke svému debutovému albu. S kadencí desek to Taunted nepřehánějí, „9 Sins“ je jejich třetím počinem, na kterém se podařilo do řad kapely zlanařit i známější jméno – u bicích řádí Larry Howe (ex-Vicious Rumors). A nejen Larry se svými divokými bicími je tahákem, vytrvalé kytarové přestřelky a neutuchající riffování jsou živé a výživné a hlasivky Jacquese Serrana jsou hodně ohebným a natahovatelným nástrojem.
Jenže co naplat, že to Taunted střílí, duní, riffuje, ječí i řve, když tomu chybí přesvědčivá myšlenka. Kromě úvodní přepadovky „Seven Colors“, kdy se hned zkraje Taunted vrhnou na posluchače jak vyhladovělá zvěř a v refrénu se příjemně melodicky sklouznou, marně hledám celou skladbu (útržků se najde celá řada), kterou bych měl chuť sjíždět do omrzení.
Jako ukázka individuálního umění a hudební preciznosti přesvědčivé, jako názorná ukázka toho, co znamená thrashmetal, lehce naředěný snahou o melodie, taky. Ale možná tady je ten kámen úrazu – jako by ty melodie končily jen u snahy a díky tomu i
thrashová dravost (znovu zdůrazňuji, bavíme se o celkovém vyznění, individualistům tleskám) ztrácí sílu a schopnost důkladně se zadrápnou v uších, takže „9 Sins“ jen tak nějak bez následků proteče zvukovodem.
Katolíci počítají sedm kardinálních hříchů, Taunted se veřejně přiznali k devíti. Já bych jim přihodil na hřbet i desátý. Absenci silného nápadu, který by je vytáhl z davu dobrých thrashových kapel. A dobrý je v tomhle případě skutečně za tři, čili obyčejný průměr.
|
